Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

16.1.2016 - 164 QV v dobovém testu

Vrcholné provedení Alfy 164 v testu německého Auto-Motor-Sport z roku 1993.

Pod kapotou: třílitrový V6 se čtyřiadvacetiventilovou technikou a 232PS
16.01.2016
Upravená tvář: nižší světla a bohatší chromování kolem loga značky
16.01.2016
Poznávací znamení verze QV: 6,5 palce široká kola z lehké slitiny
16.01.2016
Středová konzola s novými tlačítky ovládání
16.01.2016
Za elektricky stavitelné sedačky Recaro se připlácí 4237 DM
16.01.2016
Čtyřventilová V6 je silná a má ráda otáčky, ale není úsporná.
16.01.2016

Werner Schuf, AMS 3/1993

TEST: Alfa Romeo 164 QV (originál testu ke stažení TADY)

 

Jedno srdce a jedna duše

I po současném faceliftu zůstává duší velké limuzíny od Alfy Romeo její  motor V6. Čtyřventilová technika a zvýšení výkonu na 232PS působí ještě dráždivěji.

 

Výkonné motory se sportovním charakterem patří k Alfě Romeo jako sůl k polévce. Do rodiny motorů, které v minulosti daly správný říz mnoha modelům od Alfy, patří už i známý třílitrový šestiválec s pouhými dvěma ventily na válec. Nyní konečně tento agregát dostal čtyřventilový rozvod, na který fandové značky již dlouho čekali.

Prozatím je tento nový agregát vyhrazen pro nejvyšší modelovou řadu. Ve 164 Super poskytuje 210PS (155kW) a v topmodelu 164QV dává 232PS (171kW). Zkratka QV na zádi vozu znamená  Quadrifoglio verde, čili zelený čtyřlístek.

Od aktuálního třílitru s dvěma ventily na válec (180PS/132kW) se čtyřventilová verze odlišuje zejména novými hlavami, z nichž každá v sobě nese dva vačkové hřídele. Sací kanály mezi hlavami se rozdvojují  a motor s jeho šesti chromovanými koleny sání vypadá velmi podobně jako jeho dvouventilová verze.

Drobný optický rozdíl představuje rýhované překrytí ventilového víka, pod kterým jsou ukryty zapalovací svíčky se svými malými cívkami, stejně jako odkaz na počet válců a ventilů nového motoru na odlitku sání vzduchu. Jinak se ale základní konstrukce obou motorů V6 s klasickým úhlem sevření válců 60° od sebe neodlišuje, ať již se to týká poměru zdvihu a vrtání nebo kompresního poměru 10:1.

Zdvojení počtu ventilů, které se stará o lepší plnění válců, jde obvykle ruku v ruce se zvýšením otáček, se kterými je motor schopen pracovat. Námi testovaný motor není výjimkou: čtyřventily dosahují svého jmenovitého výkonu při 6300 otáčkách za minutu (dvouventilová V6: 5600ot./min) a nejvyššího točivého momentu teprve při 5000 otáčkách (dvouventil při 4500). O navýšení výkonu o 22 koní ve verzi QV oproti 210 koním ve verzi Super se starají větší sací kanály a použití výfuku se sníženým zpětným odporem výfukových plynů.

Již známá dvouventilová V6 získávala v testech Auto-Motor-Sportu díky své síle pravidelně dobré známky. Dokáže technicky sofistikovanější čtyřventil posunout naše potěšení ještě podstatně dále?

Již po pár kilometrech ve 164QV je jasné, že máme co dočinění s motorem, u kterého byly zvýrazněny sportovní rysy, ale také se zapracovalo na jeho kultivovanosti. Šestiválec jde velmi spontánně za plynem, hravě točí až do 7000 otáček a v celém jejich pásmu je pozoruhodně prost jakýchkoliv vibrací. Výjimečně tichý avšak není, protože produkuje jadrný, zejména sáním a výfukem vytvářený tón, jenž velmi blaze působí na uši vyznavačů sportovního zvuku motoru.

Kdo ale doposud nacházel zalíbení v silném nástupu alfácké V6 v nižších otáčkách, možná si  úplně na své nepřijde. Ačkoliv má čtyřventil také v nižších otáčkách tabulkově více točivého momentu, čistě subjektivně zde vůbec nepůsobí tak mocně jako původní dvouventilová verze. Pochopení tohoto paradoxu spočívá v mimořádně působivém přílivu výkonu, který se dostaví od přibližně 4000 otáček – tím pádem ryze pocitově máte dojem, že níže by výkonu mohlo být přece jen o něco více.

I tak ale není žádný důvod stěžovat si na elasticitu. Na pětku zrychlí Alfa z 80kmh na 120kmh za 14 sekund. Sprint z nuly na 100kmh jsme zvládli za 7,4s a tím jsme se vešli pod tovární údaj 7,7s.

Že se QV nevzdaluje posledně měřené 164 s tehdejšími 184PS tolik, jak bychom při navýšení výkonu o 48 koní očekávali, je způsobeno navýšením pohotovostní hmotnosti o přibližně 150kg. Z váhy jsme nakonec v případě bohatě vybavené 164 QV odečetli pořádné číslo – 1536kg.

I tak ale patří tato 164 k nejtemperamentnějším limuzínám ve své třídě. A také k nejrychlejším, jak ukazuje maximální rychlost 245km/h. Kdo se rozhodne nabízený výkon využívat a bude pilně pracovat s lehkým, i když trošku gumově působícím řazením, musí počítat s hodnotami spotřeby okolo 15 litrů. A i řidičům líným řadit, kteří se budou držet zpátky, se jen málokdy podaří dostat pod litrů 12.

Alfa tedy není nijak zvlášť úsporná a navíc nabízí jen málo komfortní odpružení.  Ve srovnání s ostatními modely této řady je podvozek nastavený velmi tvrdě, což se negativně projevuje především při přejezdu krátkých nerovností a v nižších rychlostech. Sériově dodávaný elektronicky stavitelný podvozek se rychle ukáže jako nadbytečný, protože po jeho přepnutí do sportovního nastavení se dostaví ještě více nevyžádané tvrdosti, aniž by se jízdní chování vozu nějak znatelně vylepšilo.

Že 164 často dává vědět o nerovnostech, souvisí také se širokými pneumatikami rozměru 205/55 ZR16. Na druhou stranu se pneumatiky dobře vyrovnávají s vysokými příčnými silami  a přispívají tak k dalekosáhlé neutralitě vozu v zatáčkách. 164 QV zůstává klidná tak dlouho, dokud její řidič zničehonic při rychlém zatáčení nesundá nohu z plynu – protože pak Alfa reaguje plynulým vybočením zadní části vozu.

Na auto své velikosti je 164 úžasně ovladatelná, k čemuž přispívá její přesné, lehké řízení. Že se přední  poháněná kola na mokru nebo v utažených zatáčkách často protočí, není s ohledem na vysoký výkon motoru žádné překvapení – s 230 koňmi se již pohybujeme na hranici toho, co přední náhon snese.

Vysokým jízdním výkonům byly uzpůsobeny také brzdy, které dostaly větší kotouče (vpředu ventilované). Brzdy se starají o adekvátní zpomalení, ačkoliv pocitově měkký brzdový pedál po brždění z vysoké rychlosti mnoho důvěry nevzbuzuje.

Facelift Alfy 164 se v podstatných věcech omezil na nižší světla, bohatší chromování kolem loga automobilky  a zmenšená, v barvě vozu lakovaná zrcátka. Ve verzi QV navíc ještě dostanete širší prahové lišty, které ale celkově elegantnímu vzezření vozu spíše škodí. Pasivní bezpečnost byla zvýšena použitím výztuh ve všech čtyřech dveřích. Airbag řidiče, který jste doposud mohli mít jen ve verzi Super v paketu společně s tempomatem za příplatek 2522 DEM, by měl být od tohoto léta (1993) v nabídce pro všechny verze.

Dojem z interiéru vylepšuje středová konzola s mnoha „klávesami“ pro vedlejší funkce a klimatizaci, stejně jako nové sedačky určené pro tuto špičkovou variantu. Ty poskytují dostatečné boční vedení, kvůli nízkému rozsahu nastavení ale může mít urostlý člověk problém najít pohodlnou polohu.

Se svojí cenou 70.000 DEM leží Alfa 164QV někde mezi BMW 530i a Mercedesem 320 E. Musíme pochybovat o tom, jestli se vzhledem ke kvalitativním nedostatkům dokáže prosadit. Navíc má velmi vážného konkurenta i z vlastní stáje – jen o málo slabší, ale o 12.000 DEM levnější verzi 164 Super.

 

Shrnutí:

Karoserie: dobrá nabídka prostoru a dobrá přehlednost, pozice za volantem vyžaduje zvyk, jednoduchá obsluha, kvalita zpracování neodpovídá ceně

Pohon: výkonný čtyřiadvacetiventilový šestiválec, vynikající jízdní výkony, dobrá mechanická kultura chodu, jadrný zvuk, lehké řazení

Podvozek: velmi tuhé nastavení, neuspokojivé pérování, dobrá ovladatelnost, téměř neutrální chování v zatáčkách nicméně s reakcí na ubrání plynu v zatáčce, uspokojivé brzdy

Hospodárnost: pořizovací cena není zrovna výhodná, bohatá výbava, airbag řidiče objednatelný teprve od léta, vysoká spotřeba, vysoké náklady na údržbu

 

Překlad: Kubas