Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

20.8.2015 - dobový test Alfy 164 3.0V6

164

.... na německý trh se Alfa 164 dostala s jistým zpožeděním až v roce 1988... co o špičkovém provedení s motorem V6 napsal tehdejší Auto Motor und Sport?

20.08.2015
20.08.2015
20.08.2015
20.08.2015
20.08.2015
20.08.2015
20.08.2015
20.08.2015

Níže najdete překlad dobového testu z roku 1988. Celý test si můžete stáhnout TADY

 

Auto  Motor und Sport 7/1988, Wolfgang König

Ještě jedna tvář

Alfa Romeo přichází se svojí novou 164 nyní také do Německa. Čtvrtý člen rodiny „Tipo 4“ se zatím nabízí výhradně s šestiválcem.

Toto je prozatím konec příběhu „Tipo 4“. Projekt zahájila Alfa ještě jako samostatná automobilka, ale než přišla s vlastní interpretací společného základu Tipo 4, byla pohlcena Fiatem. Nyní se tři ze čtyř členů rodiny Tipo 4 nacházejí v rukou italského automobilového giganta a Alfa 164 se musí v hierarchii svého nového mateřského podniku zařadit po bok Fiatu Croma a Lancie Thema. Pro ty, kteří to ještě neví: projekt Tipo 4 označuje limuzínu vyšší střední třídy s náhonem na přední kola. Na rozvoji základního konceptu se podílely Alfa Romeo, Lancia/Fiat a Saab. Na stejném základě se každý postaral o svoji jedinečnost jiným vzhledem, pohonnou jednotkou a podvozkem (Saab). Projekt Tipo 4, pro který Alfa nenašla lepší označení než suché „164“, je po dlouhé době prvním nově vyvinutým vozem. Je to kromě toho první opravdu vážně míněný pokus o prosazení se ve třídě velkých vozů, kde jazýčkem na vahách bývá image. Pokud se podaří, bude to pro budoucnost Alfy představovat ten dlouho očekávaný odraz. Pokud ztroskotá, pak je dlouhodobá budoucnost značky značně nejistá.V Itálii a dalších zemích je možné si Alfu i objednat a možná už ji i vlastnit, u nás zatím prosí Alfa o trpělivost. Před vstupem na náš trh se ještě měly vychytávat dětské nemoci a kvalita se měla ustálit na adekvátní úrovni.

Takovýto přístup má samozřejmě svůj smysl, ale zároveň při testech posiluje nekompromisnosti vůči případným nedostatkům. Ale přecejen je hodně těžké Alfu kritizovat – na to prostě vypadá až příliš dobře. Nápadné elegantní roucho od Pininfariny na pohled slibuje všechno pozitivní, co od velké Alfy člověk očekává – temperament, jedinečnost, styl. Charakter vyzařující z tváře tohoto nového Itala na sebe přitahuje uznalé pohledy okolí v mnohem vyšší míře, než jak je tomu u ostatních nových aut dneška. Velmi pozitivní názory na estetické ztvárnění vozu ovšem chladnou při pohledu do interiéru. Zde scénu ovládají rozměrné, úsporně navržené plastové plochy, jednoduché a navíc malými čísly označené přístroje a levně působící středová konzola z tvrdého plastu. Jednotvárné provedení „šedá a zase šedá“ jen zdůrazňuje kontrast se vzrušujícím zevnějškem a umocňuje tak tristní pocit z interiéru Alfy.

Jak moc musíme v interiéru litovat promarněných šancí, tak moc musíme registrovat pozitivní pokrok v oblasti funkčnosti. Namísto výstředního a chaotického designu, který je jednou z nemocí italské automobilové školy, se designéři donutili k věcnosti – ačkoliv při pohledu na tlačítkové ovladače na středové konzole vidíme, že ne vždy se to podařilo. Přístrojový panel včetně početných kontrolek je tentokráte bez jindy obvyklých výstředností. Dvě konvenční páčky pod volantem pro obsluhu světel a stěračů se dají používat bez jakýchkoliv problémů. Jistý čas na přivyknutí ovšem vyžadují obtížně odlišitelná tlačítka pro obsluhu klimatizace a dalších funkcí.

K dalším nemocem italského automobilového průmyslu patří také koncepce pozice za volantem a její chronické optimalizování na postavu s krátkýma nohama a dlouhýma rukama. Ale také zde se Alfa hodně zaměřila na to, aby sezení ve voze nevyvolávalo křeče. Volant se dá nastavit jak výškově tak podélně, což umožňuje bezproblémový posaz i lidem s dlouhýma nohama. A Alfa jde ještě dál: pedály jsou umístěny tak, aby úhel vašich nohou při jejich obsluze byl maximálně komfortní, a sedadla se dají elektricky nastavovat v širokém rozsahu pomocí tří lehce dostupných tlačítek. A tak se člověk rychle cítí v sedačce maximálně pohodlně. Prostorová nabídka Alfy 164 je její silnou stránkou, což není žádným překvapením vzhledem k její příbuznosti k dalším členům rodiny Tipo 4. Při osazení čtyřmi osobami je vnitřní prostornost velkorysá na délku i šířku a je akceptovaná i pro pět pasažérů. Ale zatímco nad hlavami cestujících je vpředu stále dostatek prostoru, vzadu již vzrostlí pasažéři občas mohou zažít bolestivý kontakt se stropem. Pokud ale od takových extrémů odhlédneme, nevládne na palubě rozhodně žádná nouze, obzvlášť když vezmeme v potaz pevné a dostatečně komfortní sedačky. Pokud bychom mohli mít nějaké přání, určitě bychom uvítali ještě o něco výraznější boční vedení sedaček a kromě toho také více užitečných odkládacích prostor. Co se zavazadlového prostoru týče, je 504 litrů jeho objemu sice výborná hodnota, její efektivní využití je ale omezeno vysokou nakládací hranou. Kromě průvlaku na lyže není zavazadlový prostor jakkoliv variabilní.

Fanoušky Alfy nebo ty, kteří se jimi chtějí stát, ovšem takové detaily sotva vyvedou z klidu. Konec konců od Alfy se dnes ještě stále čeká něco jiného než od Audi 100 nebo Fiatu Croma. Ve vzduchu visí zejména otázky po charakteru vozu. Jestliže má Alfa dělat čest svému libozvučnému jménu, jsou požadovány intenzivní řidičské zážitky a jisté specifické kouzlo. Přední pohon a napříč uložený motor ovšem vyvolávají jisté pochybnosti, jestli příliš nesměřujeme k automobilové konfekci a tuctovému zboží. A také technika podvozku není na poměry Alfy zrovna kdovíjaká. Byla až na pozměněné zavěšení na přední nápravě kompletně vypůjčena od Fiatu a Lancie. Podřídit jeden z nejzásadnějších bodů konstrukce vozu diktátu masového výrobce? Minimálně v tomto bodě se musí alfisté smutně dívat do minulých časů. Pohled pod pěkně tvarovanou kapotu jim ale zase může dodat kuráže. Pohled totiž míří (přinejmenším pokud se bavíme o vozech určených pro německý trh) na pěkný, muzikální, silný šestiválec, který se již postaral o spoustu radosti v předchozích modelech (Alfa 6, GTV6, 90 a 75). S řízeným katalyzátorem a vstřikováním Motronic (namísto L-Jetronic v Alfě 75) nabízí v třílitrovém provedení výkon 184 koní (135kW) při 5600ot./min., což je o osm méně než v případě verze bez katalyzátoru. Točivý moment dosahuje poctivých 261Nm při 4400ot./min. Výkon se přenáší přes pětistupňovou převodovku koncernu Fiat, opět již známou z Cromy a Themy. Chvályhodný je také minimální aerodynamický odpor (cw = 0,30), který zvyšuje naše očekávání směrem k maximální rychlosti Alfy 164. Je to dobře vymyšleno, protože to co Alfa slíbí na papíře, potvrzuje i dojmem ze svezení: své kouzlo čerpá Alfa 164 zejména z kvalit šestiválce. Chirurgicky přesná odezva na i ty nejmenší pohyby plynového pedálu a silný nástup výkonu ve středním pásmu otáček k autu patří stejně tak jako decentní zvuková kulisa, která nenechá nikoho na pochybách, že pod kapotou se nachází opravdu plnokrevný motor. Ve srovnání s AR75 se 164 projevuje přece jen trošku utlumeně: zvuk je slabší, na druhou stranu kultura chodu o něco lepší.

V případě vysokých otáček, řekněme 5.000, se avšak ukazuje, že také tento V6 stejně jako všechny jiné motory s tohoto typu nedokáže tak úplně nabídnout sametový běh dobře udělaného řadového šestiválce. Ale tento poněkud drsný horní konec očkového pásma ani moc nevadí, vzhledem k extra porci síly, kterou vám Alfa nabídne v běžnějších oblastech otáček.

Výkonová rezerva auta se pak odrazí také ve všech příslušných dynamických parametrech. Zrychlení odpovídá tomu nejlepšímu německému třílitrovému standardu stejně jako maximální rychlost 232km/h. Že Alfa svoji sílu rozdává zcela suverénně, dokazují také hodnoty elasticity (viz přiložené tabulky). Zrychlení na čtvrtý a pátý rychlostí stupeň dobře odstupňované převodovky zajistí, že v běžném provozu nebudou zdržovat ani ti, kteří jsou líní řadit. A co se řazení týče, tak to je lehké, ale poněkud gumové. Radost ze soužití s Alfou V6 nemůže zkazit ani kritické konstatování, že ve zbývajících měřeních týkajících se jízdní dynamiky jsou její výsledky jen průměrné.  Konstrukce podvozku si od vypiplaného zavěšení BMW 5 zachovává uctivý odstup a jízdní vlastnosti působí poněkud nedotaženým dojmem. Alfa 164 trpí klasickými neduhy silné předokolky. Odvrácenou stranou velké síly na předních kolech je její přenášení do volantu a na površích s horší adhezí musíte počítat s divokým prokluzováním pneumatik. Nezbývá tedy než s plynem pracovat velmi citlivě a to nejen kvůli prokluzu předních kol, ale také kvůli chování celého vozu. Prudké zpomalení v rychle projížděné zatáčce posílá záď Alfy s velkou silou ven ze zatáčky a následná reakce již od řidiče vyžaduje určité schopnosti práce s volantem. Tuto sportovní, nicméně zároveň i poněkud záludnou vlastnost pomáhá krotit precizní hřebenové řízení. Díky řízení je Alfa obdařena skvělou ovladatelností a zatáčí v rychle projížděných zatáčkách velmi spontánně. Poněkud neomalené chování přední hnané nápravy je doplněno také ne zrovna hýčkajícím odpružením. Malé nerovnosti vůz absorbuje nedostatečně, což posádka permanentně pociťuje dokonce i na dálnicích s lepším povrchem. S většími nerovnostmi se naproti tomu Alfa vypořádává lépe, ale stále se nejedná a vyloženě komfortní zážitek. Alfa je přitom v ostatních ohledech, co se komfortu týče na velmi vysoké úrovni, takže zmíněná nepřiměřená tvrdost nás mrzí o to více. I přes slyšitelný aerodynamický ruch je hladina hluku v interiéru nízká. A snadno nastavitelná klimatizace (za příplatek) poskytuje vysoký teplotní komfort. A ještě něco nám dělá radost a umocňuje dojem, že máme co do činění s vysokokarátovým automobilem – přinejmenším oba dva exempláře, které AMS testoval, nás přesvědčily svojí kvalitou zpracování, relativně vysokou tuhostí karoserie a poctivým lakováním. Pozinkované plechy jsou využity na 60% vozidla a to nám dává naději, že korozní ďábel je snad již zažehnán.

Je tedy Alfa 164 více než jen nová hezká tvářička ve společenství aut? Je. Není jen pěkná, nýbrž i sympatická a docela hezky konkurenceschopná. A to platí i pro její cenu: cirka 45.500 DEM za kompletně vybavený vůz s pravým alfím srdcem.

 

Shrnutí:

Karoserie: prostorný interiér, velký zavazadlový prostor, celkově uspokojivá funkčnost a kvalita, dobrá výbava

Pohon: temperamentní V6-motor s dobrou kulturou chodu v nízkých a středních otáčkách, slušná spotřeba paliva, vysoké jízdní výkony

Jízdní vlastnosti: agilní handling, ale záludné reakce při ubrání plynu v zatáčce, přední náprava citelně ovlivňuje řízení, precizní řízení, dostatečně dimenzované brzdy

Jízdní komfort: tuhé odpružení špatně tlumí krátké nerovnosti, nízká hladina vnitřního hluku, dobrý komfort sezení