Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

6.2.2017 - dobový test - Alfa Romeo Giulietta 1.6

Giulietta s revoluční klínovitou karoserií dorazila na německý trh v roce 1978. A samozřejmě ji novináři náležitě proklepli!

22.01.2017
Moderní design: kokpit Giulietty
22.01.2017
Převzato z Giulie: motor 1.6
22.01.2017
Vpředu: dobře tvarované, pohodlné sedačky
22.01.2017
Vzadu: bohatě dimenzovaný prostor pro kolena
22.01.2017
Tvář Giulietty: pravá Alfa
22.01.2017
Srovnání s konkurencí
22.01.2017
Zavazadlový prostor Giulietty: jen malý objem
22.01.2017
Záď: tohle není pravá Alfa
22.01.2017

Bella Macchina    

Nástupce Giulie s motorem 1.6

Pravý fanoušek Alfy chce holt Giulii.“ – to řekl půl rokem řekl Dr. Giancarlo De Bona, šéf zastoupení Alfy Romeo, když se s ním redaktoři Auto Motor a Sport o Alfách bavili. Giulia vyráběná od roku 1962 si během času vypracovala renomé pravé sportovní limuzíny, jenže její výroba byla ukončena. Italové tedy zapracovali na jejím nástupci, jež by měl její pozici převzít.

Pro fanoušky Giulie, kteří stále uctívají tento osobitý vůz, jež byl vyroben v počtu 600.000ks a který nedbal na to, že automobilový svět kolem něj dělá viditelné pokroky, je to pravděpodobně důvod ke smutku. Aby ta bolest nebyla zas až tak velká, udělala Alfa nástupce podobně svérázného a dala mu stejně zvučné jméno: Giulietta. Nové jméno má, jako mnohé u Alf, tradici: Giulietta byla v nabídce už od roku 1955 – se čtyřmi dveřmi, motorem 1.3 s výkonem 53PS a jízdními vlastnostmi, které ležely nad průměrem třídy.

Giulietta: žádná malá Giulia

S délkou 4,21 metru je Jůlinka totiž ne kratší, ale naopak delší než 4,18 metru měřící Júlie. Velký rozdíl zvenku to tedy není, což je ovšem v příkrém protikladu k poměrům v interiéru. Zde Giulietta jednoznačně ukazuje, že pokrok v oblasti využití obestavěného prostoru je podstatný. Nejviditelnější je to v oblasti kolen zadních cestujících: tady má nová Alfa i ve srovnání s moderními konkurenty doslova přebytky.

Vůz působí nejen prostorným, ale také kvalitním dojmem. Karoserie Giulietty je příkladně přehledná, k čemuž v neposlední řadě docela podstatně přispívá i „paviání zadek“ (citujeme z dopisu jednoho ze čtenářů našeho časopisu). Neobvykle formovaná záď vozu totiž končí harmonicky integrovaným horním spoilerem, který kromě své vlastní aerodynamické funkce představuje jasné optické ohraničení konce vozu. Při parkování to oceníte, při manipulaci s nákladem ovšem váš úsměv zase zmrzne. Useknutá záď Giulietty pojme jen skromný náklad (260 litrů podle naší metodiky) a kromě toho je kvůli svým rozměrům (málo plochy, hodně hloubky) špatně využitelná.

Na druhé straně bilance stojí ovšem dvě věci, které nejsou k zahození. Vysoká a krátká záď povedeně ukončuje klínovitý profil karoserie a tím podporuje očekávaně dobré aerodynamické vlastnosti. A vedlejším produktem je také to, že auto je nekonformní a vystupuje z řady: klínovitě tvarované automobily se sice už do programu automobilek dostávají, ale momentálně jsou stále spíše výjimkou. Výsledek: vystoupíte z řady běžných automobilů – v případě Giulietty s velmi typickou Alfa-tváří, která není nepodobná Alfettě 2000 a i ta zadní partie, která vyžaduje jistý čas, abyste ji zkousli, je pro někoho „tak ošklivá, až je vlastně krásná“.

Interiér vozu následně zapůsobí jednoznačně přátelštějším dojmem. Giulietta nabízí dobře profilované, textilem čalouněné sedačky a celkově moderní, věcný styling. V interiéru na sebe strhává pozornost zejména provedení přístrojové desky, do které jsou zasazeny všechny funkční ukazatele. Kdo si ji totiž pořádně prohlédne, s potěšením zjistí, že působí uklizeným a estetickým dojmem. Pokud se ale začnete pídit po informačních hodnotách, budete se cítit podvedeni. Jednotlivé ukazatele jsou špatně čitelné a je úplně jedno, jestli mluvíme o rychloměru nebo otáčkoměru. A na okraj jedna malá originalita: hodiny se nacházejí na stropní konzole – jsou digitální a automaticky se ztmaví, když zapnete světla.

Pokroků ve srovnání s Giulií bylo nicméně dosaženo v oblasti výkonu topné soustavy. Již krátce po studeném startu můžete počítat s přísunem teplého vzduchu a nechybí možnosti individuálního doladění. Ventilátor topení nicméně pracuje už při první z celkem tří rychlostí dost hlasitě.

Ještě zbývá dodat, že v Giuliettě si můžete najít velmi dobrou pozici za volantem (výškové nastavování volantu je v základní výbavě), že výbava odpovídá cenové třídě vozu (viz tabulka na konci testu) a že Giulietta, kterou jsme testovali, byla relativně dobře zpracovaná a auto veskrze působilo dotaženým dojmem.

Giulietta: motor z Giulie

Fandové Giulie, kteří by snad uvažovali o přestupu na Giuliettu, by jistě měli snazší rozhodování při pohledu pod kapotu. Přesně ten samý motor, který posledních 15 let pomáhal Giulii k dynamickým aktivitám, pohání také Giuliettu.

Nominálně dokonce v průběhu času oproti klasické čtyřválcové 1.6 se dvěma v hlavě uloženými vačkovými hřídelemi trošku posílil: má výkon 108 PS (80kW) při 5600ot/min. (Giulia 103 PS při 5.500ot./min). Těchto dodatečných pár koní pomohlo při našich měřeních k dosažení pozoruhodné maximální rychlosti, která činí přesně 180km/h. Tato hodnota nevypovídá jen o potenciálu motoru, ale také o nízkém aerodynamickém odporu karoserie.

Naproti tomu v nízkých rychlostech už výkon tak přesvědčivý není. Na to Giulietta se svými 1140kg oproti Giulii (1070kg) příliš ztloustla. Při zrychlení se totiž ukazuje, že řidič Giulietty může počítat jen s průměrnou dynamikou a i docela obyčejná auta jako VW Golf nebo silnější Opel Ascona pro něj představují rovnocenné partnery. Také lehčí Giulia zrychluje lépe – sice ne nějak podstatně, ale při měření se to projeví (podívejte se na srovnávací tabulku) a subjektivně to řidič cítí.

Přesto není hodnota zrychlení z 0 na 100 za 12,5s samozřejmě nikterak špatná a docela podobně jako Giulia těží také Giulietta ve vyšších rychlostech z dlouhé čtverky její pětistupňové převodovky. Na čtverku můžete jet až 160 a pokud opravdu spěcháte, může vám pomoci především v dlouhých dálničních stoupáních.

Co se zvukové kulisy za jízdy týče,  není náročně konstruovaný čtyřválec úplně stejný jako v Giulii. Ačkoliv kolem 3000ot./min o sobě sání Giulietty dává pořádně vědět, je celkový zvukový projev oproti Giulii mnohem decentnější. Při vší lásce k charakteristickému bručení alfáckých motorů se tato redukce přirozeně jeví jako neoddiskutovatelný pokrok, který zejména při rychlé jízdě po dálnici má něco do sebe. K tomu se při trvalé jízdě ve vysokých otáčkách přidává absence jakýkoliv nepříjemných ruchů a dále ještě oceníte fakt, že aerodynamický hluk nové karoserie je nepatrný.

Dálniční vlastnosti Giulietty jsou také přesvědčivé, protože se jedná o rychlé a relativně tiché auto. Výhodou je, že nemusíte moc často řadit. Změny rychlostních stupňů vám totiž ze dvou důvodů nebudou úplně dělat radost: zaprvé nejsou dráhy řazení přesné a pevně vymezené, což je problém, který souvisí s konstrukcí typu transaxle (vzadu uložená převodovka). A za druhé se zdá, že synchronizační části v převodovce jsou často přetížené, obzvláště když je převodovka studená musíte vynaložit úsilí k tomu, aby vaše řazení neprovázaly skřípavé zvuky.

Celkově vzato máme z řazení stejný pocit jako v případě technicky stejně koncipované Alfetty. Řidiči Giulie, kteří uměli ocenit přesně vymezené a dobře se řadící rychlosti její převodovky, se při jízdě v Giuliettě budou muset připravit na jednoznačné zhoršení.

Giulietta: podvozek z Alfetty

Na druhé straně ale také dostanou něco na oplátku, protože Giulietta poskytuje celkově velmi dobrý komfort odpružení a jisté jízdní vlastnosti. A za toto vděčí své technické koncepci a svému nákladně konstruovanému podvozku.

Koncepce Transaxle s vepředu uloženým motorem a vzadu uloženou převodovkou nadělila Giuliettě rovnoměrné rozložení hmotnosti (přední náprava 600kg, zadní 540kg). Zadní náprava je konstruována principem De-Dion. Celkově odpovídá podvozek Giulietty až na malé nuance (13“ kola) tomu z Alfetty a velmi podobně na řidiče tato nová Alfa také působí.

Základními charakteristikami jízdy jsou dobrá stabilita v příčném směru a bezproblémové chování v zatáčkách, ve kterých se při dosažení limitu vozu nejdříve projeví jasně nedotáčivá tendence. Při jízdě na limitu můžete s vozem docílit i přetáčivosti, ale auto i tak zůstává mimořádně poslušné. Nejvíce si přednosti podvozku uvědomíte v rychle projížděných zatáčkách, protože právě v takových situacích Alfa velmi intenzivně řidiči dodává pocit jistoty.

Vysokému standardu podvozku ne zcela sekunduje řízení. Je sice dostatečně přesné, ale mohlo by být o něco přímější. Kvůli tomu je manévrovatelnost Giulietty přes její kompaktnost jen průměrná – v městském provozu se s volantem celkem nakroutíte a při parkování potřebujete k ovládání volantu až příliš mnoho síly.

Nabízený jízdní komfort ale nakonec celkové hodnocení podvozku jednoznačně posune pozitivním směrem. Giulietta filtruje nerovnosti takovým způsobem, že posádka si nikdy nebude stěžovat na příliš tvrdé nastavení. Krátké i dlouhé příčné nerovnosti zvládá dobře dokonce i při plném zatížení. Zejména v tomto ohledu je pokrok oproti Giulii v řádu třídy, protože ta své cestující komfortem rozhodně nerozmazlovala.

Sečteno a podtrženo můžeme říci, že Giulietta je velmi důstojným nástupcem Giulie a přichází s celou řadou lepších vlastností. Přesto to však tento „extravagantní automobil“ (…převzato z reklamy Alfy….) se svým libozvučným jménem nebude mít na německém trhu lehké – konkurence je nejen silná, ale i početná. A dokonce přichází i z vlastních řad: Alfetta 1.6, která je v hierarchii Alfy posazena jednoznačně výše, stojí přesně o 300 Marek více.

Klaus Westrup, AMS 3/1978

Scan testu v Němčině najdete TADY (pdf 28M)