Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

Kapitola 14 - Sériová produkce

1950 - Alfa 1900
15.04.2017
1950 - Alfa 1900
15.04.2017
Fotografie z nové továrny vybudované v Portellu
15.04.2017
1954 - 1900 Super
15.04.2017
1959 - 1900 Super
15.04.2017
1954 - 1900 T.I. pro Mille Miglia
15.04.2017
1953 - 1900 T.I. pro italskou policii
15.04.2017
1954 - 1900 T.I. Super pro italskou policii
15.04.2017
1957 - 1900 Super Sprint od Touringu - předzvěst stylingu Giulietty je zcela jasná
15.04.2017
1953 - Bertone BAT 5 na bázi Alfy 1900
15.04.2017
1954 - Bertone BAT 7 na bázi Alfy 1900
15.04.2017
1954 - Bertone BAT 7 na bázi Alfy 1900
15.04.2017
1955 - Bertone BAT 9 na bázi Alfy 1900
15.04.2017
1956 - Pininfarina Superflow na bázi Alfy 1900
15.04.2017
1959 - Pininfarina Superflow na bázi Alfy 1900
15.04.2017
1954 - 1900 Sprint od karosárny Ghia
15.04.2017
1955 (cca) - 1900 Sprint od karosárny Ghia
15.04.2017
1954 - 1900 Sprint Zagato
15.04.2017

V dobách poválečné rekonstrukce se italská ekonomika drápala nahoru za neustálého střídání vlád a nekonečné byrokracie. Vizionáři ovšem chápali toto období jakožto jedinečnou šanci, kdy bylo možno na válečných troskách vybudovat základy pro budoucí hospodářskou prosperitu. Alfa byla plná nápadů: inovativní Gazela byla sice odložena, nicméně práce na nástupci  6C2500, modelu 6C3000 vypadaly slibně – naneštěstí chyběly peníze k dalšímu vývoji.

Automobilka stála na křižovatce, kdy se měla rozhodnout, kudy dál. Očekávalo se, že spolu s růstem životní úrovně se opět objeví lidé, kteří budou ochotni utrácet za auta. V Alfě si byli vědomi, že byli vždy společníky bohatých lidí, ale také si uvědomovali, že poválečná Evropa bude představovat mnohem větší trh než před válkou. A tak bylo rozhodnuto, že továrna zahájí sériovou produkci. Toto bylo zcela zásadní rozhodnutí, které změnilo charakter firmy a jejích produktů. Ale pořád chyběly peníze…

Až Marshallův plán[1] poskytl automobilce dostatek zdrojů pro vybudování továrny na sériovou výrobu vozů ve staronové lokalitě v Portellu, na místě původní továrny. Nový model se v mnoha ohledech rozcházel s tradicemi: přestože byl jako každá správná Alfa pořádně drahý, měl pouze čtyřválcový motor, což bylo řešení naposledy použité na sklonku 20. let. Vůz neměl rám, ale samonosnou karoserii. Zatímco přední náprava měla nezávislé zavěšení s dvěma trojúhelníkovými příčnými rameny, zadní náprava byla tuhá s vinutými pružinami. Auto zaznamenalo okamžitý úspěch a nikoho ani nenapadlo přemýšlet, jestli to je „pravá“ Alfa.

Čtyřdveřový sedan rozhodně nepřišel s nějak přelomovým vzhledem a náhodný kolemjdoucí si jej snad mohl splést s Fiatem 1400 nebo Plymouthem. Ve skutečnosti byla Alfa velikostí někde mezi těmito dvěma auty.

Na model 1900 se přenesly některé dětské nemoci nové montážní linky. Zatímco Satta byl bezpochyby jeho otcem, Rudolf Hruska byl povolán (rok 1951), aby vyřešil veškeré problémy s výrobou. Hruska měl dostatek zkušeností, například rozjížděl továrnu na vozy VW před válkou. Hruska pak dále u Alfy zůstane, aby pomohl dostat do výroby Giuliettu a samostatně potom vytvoří model AlfaSud včetně továrny na jeho výrobu poblíž Neapole. Model 1900 používal do té doby u Alfy nevídané množství plastů a také se jedná nejspíš o první Alfu s využitím svazků vodičů.

V souladu s alfáckým závodním dědictvím byla 1900 propagována jako „rodinný sedan, který vyhrává závody“. A ve skutečnosti tomu bylo taky tak. 1900 se účastnila podniků od Rallye Monte Carlo až po Carrera Panamerica. Zároveň ale pro mnoho Italů posloužila jako taxík a v roli pronásledovacího vozidla se stala pomocníkem italské policie na autostrádách. Konzervativní konstrukce umožnila modelu 1900 stát se příkladně spolehlivým.

Stejně jako její předchůdce 6C2500 přišla Alfa Romeo 1900 na svět v době optimistického vzhlížení k budoucnosti. Díky aerodynamice byly sériové vozy schopny dosahovat vysokých rychlostí (1900 zvládala cca 160km/h) a intenzivně se zkoumalo, jak při těchto vysokých dále zlepšovat jízdní vlastnosti aut.

Využití nových technologií vyvinutých za války a víra v lepší budoucnost podněcovaly stylisty k seriózním úvahám a návrhům, jak tato budoucnost bude vypadat. Platforma z 1900 se pak stala základem jak pro výstřední vozy Bertone BAT tak i pro uhlazenou sérii Pininfarina Superflow. Díky modelu 1900 se k Alfě vrátil také Zagato. Karosárna Touring v roce 1955 vytvořila model 1900 Coupe a stala se tak autorem vizuálního základu, ze kterého poté těžila Giulietta.

Vezměte si jakoukoliv kvalitní knihu o automobilovém designu 50.let a uvidíte spoustu vozů 1900. Vozy BAT bezpochybně představují základ pozdějších „okřídlených“ vozů, nicméně vůbec nejkontroverznější karoserie pro na bázi 1900 vytvořila Ghia. Všichni tehdy budoucnost pouze odhadovali, ale Ghia se jí přiblížila nejblíže a nic na tom nemění ani fakt, že procesu tvorby se jí také podařilo vyprodukovat některé mimořádně ošklivé kreace.

V Alfě 1900 se používaly dva základní motory: slabší jednotka měla objem 1.884ccm (80 koní), silnější, používaná ve verzi 1900 Super disponovala objemem 1.975ccm (o výkonu 90 – 115 koní v různých variantách). Obě varianty disponovaly sodíkem chlazenými výfukovými ventily a rozvodem DOHC s vačkami poháněnými řetězem. Slabší verze byla vybavena jedním jednoduchým karburátorem, silnější dvěma odpařovacími. Převodovka standardní verze byla čtyřstupňová, sportovnější „Super“ měla převodovku pětistupňovou, s řazením buď na sloupku řízení nebo na podlaze.

Za sebe bych chtěl dodat, že jsem vlastnil celou řadu Alf včetně 1750 Zagato a 8C2300 ale tou, kterou jsem měl ze všech nejraději byla 1900 Zagato, kterou jsem měl několik šťastných roků v sedmdesátých letech. Tento vůz přesně odpovídal mým představám o tom, jaké by auto mělo být. Bylo rychlé, neskutečně spolehlivé a přesně na hranici mezi krásou a ošklivostí. Toto auto jste nemohli nepoznat (i když pomineme jeho temně rudou barvu) a zároveň jste se nemohli ubránit nadšení nad jeho schopnostmi zcela dominovat na silnici. Jeho vybavení zahrnovalo pětistupňovou převodovku, báječnou výbavu interiéru, krásná a pohodlná sedadla a motor se zvukem, na který do konce života nezapomenu. Výjimečná syntéza klasiky a modernosti, je to jediná Alfa Romeo, jejíhož prodeje jsem litoval.[2]

 

[1] americký ekonomický program pro poválečnou Evropu

[2] přeložil jsem to doslovně, ačkoliv autor to určitě nemyslel tak, že ostatních Alf se rád zbavil.