Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

8.10.2017 - Enzo Ferrari - 4.kapitola

Tentokráte z let 1930-1932, kdy Alfa Romeo vládla evropským závodním tratím. A Scuderia Ferrari u toho nemohla chybět.

1930 - Borzacchini v Brně s vozem Alfa P2 Scuderie Ferrari
08.10.2017
1930 - Scuderia Ferrari v Monze (Campari, Ferrari, Nuvolari, Borzacchini)
08.10.2017
1930 - Nákladní vůz Scuderie v Monze
08.10.2017
1931 - Campari a Marinoni na Mille Miglia s vozem Alfa 6C1750GSTF
08.10.2017
1931 - poslední Ferrariho závod - Circuito delle Tre Providence (Alfa 8C2300 Monza)
08.10.2017
1931 - poslední Ferrariho závod - Circuito delle Tre Providence (Alfa 8C2300 Monza)
08.10.2017
1931 - Luigi Arcangeli v Monze s Alfou 8C2300
08.10.2017
1931 - Nuvolari na Coppa Ciano (8C2300 Monza)
08.10.2017
1932 - Borzacchini s Bignamim na Mille Miglia (8C2300)
08.10.2017
1932 - Mussolini sedí v Alfě Tipo B Scuderie Ferrari - nad ním stojí Compagnoni, Ferrari, Gianferrari, Nuvolari, Varzi a Caracciola
08.10.2017
1932 - Enzo a jeho syn Dino
08.10.2017
1932 - ukázka Alfy 8C2300 s logem Scuderie Ferrari
08.10.2017
1932 - Enzo Ferrari (s nohou opřenou o vůz) u Alfy Tipo B na Coppa Acebro
08.10.2017

Kapitola 4 – S Alfou na vrchol (1930-1932)

Sázka na v té době již velmi uznávaného Nuvolariho Ferrarimu dokonale vyšla. S Alfou P2 vyhrál pro Scuderii první tři podniky, do kterých za ni nastoupil – jednalo se o závody do vrchu v Terstu, Turíně a ve Vittorio Veneto.

Povzbuzena těmito úspěchy se Scuderia vydala na prestižní Coppa Ciano do Livorna. Tým na start závodu dne 21.6.1930 nastoupil v tomto složení: Nuvolari (P2), Arcangeli a Borzachini (6C1750). Vzhledem k tomu, že na start se dostavil také tovární tým Alfy s Varzim na P2 a Camparim na 6C1750, očekávala se velká bitva zejména mezi Nuvolarim a Varzim, jejichž vzájemná rivalita byla po Mille Miglia na vrcholu. Očekávání se vyplnila a Nuvolari s Varzim se do sebe pustili s opravdovou zuřivostí. Vražedné tempo v neskutečném horku nakonec jejich auta nevydržela a Nuvolari skončil kvůli zničené spojce, Varziho zase zradil diferenciál. Závod tak nakonec vyhrál Fagioli s Maserati 26M, druhý skončil Campari a nejlepší jezdec Scuderie byl nakonec Borzachini na čtvrtém místě.

Úspěch Maserati potvrdil fakt, že na závodních tratí se s touto značkou musí počítat a další souboj proběhl na Coppa Acerbo v Pescaře, kde Nuvolariho postihly problémy se svíčkami a zvítězit tak mohl Varzi právě na Maserati. Pak Ferrariho vozy vyhrály dva závody do vrchu a přišla velká cena Itálie v Monze, na které Scuderii nepomohl ani fakt, že automobilka jí poskytla další dvě Alfy P2. Nuvolari, Borzachini i Campari doplatili na problémy s pneumatikami a závod se stal triumfem Maserati, kdy Varzi, Arcangeli a Ernesto Maserati obsadili první tři místa. Poslední velký závod sezóny pak proběhl v Brně na konci září. Ještě na začátku posledního kola Nuvolari na P2 vedl, ale svoji Alfu uvařil a skončil nakonec až třetí. Tento závod byl pro slavnou Alfu P2 derniérou. Ve své době vynesla Alfu Romeo na vrchol a byla jejím nejúspěšnějším autem, ale bylo jasné, že je potřeba přijít s vozem novým.

I přes dílčí prohry v závěru roku byla bilance první sezóny Scuderie Ferrari impozantní – ze startů ve dvaadvaceti závodech dokázali jezdci týmu získat 8 vítězství a mnoho dalších pódiových umístění. Na závěrečnou slavnostní večeři v modenském hotelu San Carlo dorazilo na šedesát hostů, jezdců a sponzorů a nálada byla výborná. Ferrarimu se po úspěšné sezóně podařilo vyjednat si další velký úvěr, tentokrát rovný 1 milion lir (o rok později se začne prodávat Alfa 8C2300 a bude stát od 80 do 125 tisíc lir podle verze – 1 milion lir bylo tedy opravdu hodně peněz).

Z půjčených peněz mohl Ferrari mimo jiné zakoupit nové sídlo firmy, velkou stavbu z devatenáctého století na Viale Trento i Trieste v Modeně, kde v přízemí byla strojírenská dílna a servisní zóna, na hoře kanceláře a byt Ferrariho a jeho manželky. K budově byla přistavena benzínová pumpa a dále byla zakoupena dvě servisní vozidla, která po úpravách mohla převážet závodní stroje.

Pro sezónu 1931 Alfa neplánovala příliš častou účast továrního týmu na závodech a tak se ještě prohloubila spolupráce s Ferrariho Scuderií.  Také počet jezdců Scuderie se zvětšil, první hvězdou nadále zůstával Nuvolari, který jezdil jak pro Alfu, tak pro Ferrariho. Od Scuderie měl svůj fixní plat, dále podíly na prize-money (30%), veškeré platby od organizátorů závodu za jeho účast, kompletní cestovní náhrady a pojistku na 50.000 lir. Bohatí amatéři naopak týmu platili, aby mohli závodit v jeho vozech. Mezitím Vittorio Jano v Portellu pilně pracoval na novém osmiválcovém motoru a Alfa 8C2300 byla připravena na dubnouvou Mille Miglia. Alfa sice měla svůj tým, ale rozhodla se pro první ostrý test těchto vozů využít služeb Scuderie, snad aby případný neúspěch nebyl prohrou automobilky, ale jen soukromé závodní stáje. Nuvolari s Arcangelim dělali, co bylo v jejich silách, ale kvůli problémům s pneumatikami Pirelli se nakonec závod nepovedl – Nuvolari skončil devátý, Arcangeli havaroval.  Čest Alfy Romeo a Scuderie zachránil výborným výkonem v té době již dvojnásobný vítěz Mille Miglia Campari, který v Alfě 6C1750GSTF do poslední chvíle proháněl Caracciolu na jeho sedmilitrovém bílém Mercedesu. Alfa s motorem se čtyřikrát menším objemem dokázala díky mistrovství Camapriho držet s Mercedesem krok až do konce závodu a po šestnácti hodinách jízdy prohrála jen o 10 minut. Další výborný výsledek získal také Caniato, když v Alfě 6C1500SS vyhrál svoji třídu.

Pro velkou cenu Itálie v Monze května roku 1931 přišla Alfa hned s dvěma novinkami: modelem 8C pro Grand Prix a speciálem „Tipo A“, který používal dva vedle sebe umístěné motory 6C1750. Alfu tentokrát representoval tovární tým, který se pro pilotáž nové 8C dohodl s Nuvolarim. Ferrari byl přítomen jako divák a byl tak na okruhu také ve chvíli, kdy se při tréninkové jízdě s vozem Tipo A v zatáčce Lesmo zabil Arcangeli. Tým Alfy se chtěl ze závodu stáhnout, ale na přímý rozkaz Mussoliniho tak neučinil a závod se proměnil v triumf, když posádka Campari/Nuvolari zvítězila a na druhém místě ji doplnil Minioia s Borzacchinim. Debut okruhové verze Alfy 8C se podařil fantasticky a pro vůz se okamžitě vžilo pojmenování „Monza“.

Smrt kmenového jezdce Arcangeliho pro Ferrariho tým znamená nutnost upravit svůj závodní program a v následujících závodech se mu příliš nedaří, když například Velká cena Německa v červnu končí zklamáním, protože Alfu 8C s Nuvolarim zradí pneumatiky Continental, jejichž použití je pro tento závod dojednáno jednorázovou obchodní smlouvou. Tým ale i tak nadále roste, je schopen o jednom víkendu závodit na více místech, a zatímco v méně významných závodech často vítězí na stájových vozech amatéři, o výsledky ve velkých podnicích se stará Nuvolari. Příkladem takového úspěchu je například Coppa Ciano v srpnu, kde Nuvolari na „Monze“ vyhrává.

O měsíc dříve Ferrariho manželka Laura oznámila, že je těhotná a Enzo na tuto zprávu reaguje tak, že se rozhodne nadobro ukončit závodní kariéru. Je mu v té době 33 let a za volanty závodních vozů se s přestávkami objevoval 12 let. Jeho závodnickou derniérou byla účast na závodě Circuito delle Tre Providence, což byla časovka v kopcích jižně od Bologni. Ferrari odchod pojal velkoryse, sám sebe nominoval jako pilota Alfy 8C Monza, Borzacchini měl stejný vůz a Nuvolari, který se pro start v závodě rozhodl až na poslední chvíli, dostal jen model 6C.

Závod se pro Ferrariho vyvíjel výborně, protože Borzacchini se stejně silným vozem odstoupil a tak největším soupeřem pro Ferrariho zůstal Nuvolari s mnohem slabší Alfou 6C1750. Jenže co Nuvolarimu chybělo co se výkonu týče, dohnal svým mistrovstvím a odvahou. Když Nuvolarimu jeho spolujezdec řekl, ať souboj s Ferrarim vzdá, protože má slabší vůz, Nuvolari odvětil: „Tak pojedeme rychleji z kopce.“ A tak se také stalo, protože Nuvolari při sjezdu z městečka Abetone směrem na Sestolu a Lizzano předvedl jízdu na hranici šílenství a Ferrariho, kterého již v cíli oslavovali jako jistého vítěze, porazil. Ve sjezdu z Abetone na něj najel skoro 2 minuty. Tak se zkrátka chová rozený závodník a vítěz – v cíli Ferrarimu řekl: „V životě jsem nedal do závodu tolik energie.“ a jeho spolujezdec dodal: “V životě jsem se tak nebál.“. Abetone je z Maranella cca hodinu a půl cesty, takže se toto místo nabízí jako hezký tip na výlet, pokud se v oblasti budete pohybovat.

Ferrari ale Nuvolarimu nevyčítal (alespoň to tedy nikdy neřekl), že riskoval život, aby jej v jeho posledním závodě porazil. Naopak, Nuvolari se stal pro Ferrariho měřítkem, podle kterého posuzoval ostatní závodní jezdce. A jeho rezervovaný vztah k ostatním jezdcům možná vycházel právě z toho, že prostě nikdy už nikoho lepšího nepotkal.

Ale Ferrari se nikdy nespoléhal jen na Nuvolariho a potřeboval samozřejmě více jezdců. Jako dobrý hledač talentů se ukázal, když ve druhé části sezóny 1931 oslovil motocyklového závodníka Taruffiho, který pak pro Scuderii proměnil ve vítězství první dva starty v jejích barvách.

Po neúspěchu na Grad Prix v Brně roku 1930 se na tentýž závod vydala Scuderia i sezóně 1931, tentokráte s novými vozy 8C Monza. Závod odstartovala 27.9. Eliška Junková, dostavilo se 130.000-150.000 diváků. Za Ferrariho tým nastoupili Nuvolari, Borzacchini a Siena. Brno se opět pro Alfu Romeo ukázalo jako smolná trať, když Siena odstoupil hned na začátku závodu kvůli poruše brzd. Nuvolariho zastavila zcela absurdní nehoda - Fagioli svým Maserati zachytil jeden z podpůrných sloupů dřevěné lávky pro pěší a ta spadla na trať. Do těchto trosek narazil Nuvolari a poškodil si zadní nápravu. Varzi, který jel v jeho těsné blízkosti, si zase zničil kola. Ačkoliv Varzi a Nuvolari spolu často v závodech bojovali doslova „na život a na smrt“, vzal Varzi Nuvolariho do svého vozu a zavezl jej do boxů. V osmém kole závodu byl Borzacchini povolán do boxů aby svoji Alfu předal Nuvolarimu, ale motor vozu po předání nešlo nastartovat. Odstranění závady trvalo tak dlouho, že vedoucí Chiron mezitím ujel dvě kola (cca půl hodiny). Nuvolari se vrátil na trať, ale po jednom kole závod vzdal, protože pokračovat nemělo žádný smysl. Závod vyhrál Louis Chiron a nemělo to být v Brně naposledy.

I tak se ale jednalo o úspěšnou sezónu a na jejím konci opět proběhla slavnostní hostina v Modeně, tentokráte se jezdcům dokonce předávaly zlaté řetězy s vyrytými jmény a mechanici od Alfy Romeo dostali zlaté manžetové knoflíky (vlastní mechanici Scuderie dostali „jen“ stříbrné – i toto ukazuje, jak si Ferrari spolupráce s Alfou vážil). Byl také vytvořen výroční bulletin, který zaznamenával všechny výsledky týmu a byl bohatě doplněn fotografiemi. Časem se v těchto bulletinech začaly objevovat také loga sponzorů a Ferrari tak opět ukázal, že marketingu rozuměl již ve třicátých letech.

Na začátku sezóny 1932 dochází ke změně ve vlastnické struktuře Scuderie Ferrari, když podíly Tadiniho a Caniata skupuje hrabě Carlo Felice Trossi. Trossi dokonale naplňuje představu meziválečného šlechtice – velmi bohatý, amatérský jezdec, občasný pilot a také účastník závodů motorových člunů. Kromě toho také majitel zámku a jednoho přístavu a také sběratel exotických ptáků. Byl to poměrně talentovaný jezdec, který se ale nikdy natrvalo neusadil mezi elitou, protože měl příliš mnoho jiných zájmů a závodění nikdy nebylo jeho jedinou aktivitou. Každopádně byl to právě Trossi, kdo pro Scuderii získal první vítězství v nové sezóně, když vyhrál s Alfou 8C závod Coppa Gallenga.

Na Mille Miglia toho roku posílá Scuderia pět vozů 8C2300, tři 6C1750 a jeden vůz 6C1500. Samotná Alfa, která pro letošní sezónu opět hodlá mít plnohodnotný vlastní závodní tým, pak nasazuje hvězdnout sestavu na Alfách 8C: Campari, Nuvolari, Carraciola a Borzacchini. První tři jezdci dohromady Mille Miglia vyhráli 4x. S takto silným týmem se zdá Alfa být neporazitelná, ale Campari a Nuvolari mají nehody a Carraciola odstoupí. Zbyde tedy jediný zástupce, Borzacchini a ten nakonec zvítězí. Početný tým Scuderie do Brescie vyrazí v konvoji z Modeny, kdy devět závodních vozů poslušně jede seřazeno za civilní Alfou. Trossi dojede nakonec druhý a Scarfiotti třetí. Tento výsledek je vzhledem ke konfrontaci s továrním týmem vynikající. Pestrý tým Scuderie pro tento závod doplnila také baronka Maria Antonietta Avanzo, která ale závod nedokončila.

Alfa Romeo nadále vynakládala velké úsilí při konstrukci závodních vozů. Jistě tomu pomohla také skutečnost, že pro sezónu 1931 se oficiální autokluby jednotlivých zemí (hlavní roli historicky hráli Francouzi) po mnoha letech tápání dohodli na relativně jednoduchých pravidlech pro seriál Grand Prix. První ročník v roce 1931 motivoval Alfu k produkci modelu „8C Monza“ a díky němu mohl evropský špamionát vyhrát s touto Alfou Ital Minoia. Pro sezónu 1932 Vittorio Jano připravil ještě mnohem působivější stroj – monopost P3, kterému se říkalo také Tipo B. Jednalo se o fantastický stroj, který okamžitě začal na závodních tratích zcela dominovat, tak jako jeho předchůdce z dvacátých let, model P2.

Pro začátek sezóny nemohla Scuderia s Tipo B počítat – monopost měl zůstat vyhrazen je pro tovární tým. Scuderia se tak zaměřovala spíš na zajišťování „zábavy“ pro bohatou klientelu. Ať již to byl Trossi, baronka Avanzo, syn prezidenta italského autoklubu Ziegler či například oblíbenec piemontské princezny, lyžařský intruktor Soffietti. Firma se dále rozrůstala, provozovala i stáj závodních motorek Rudge a Norton, mechaniků stále přibývalo a Ferrari nelenil ani na poli spolupráce s dodavateli, když uzavřel partnerství s tehdy prakticky neznámým výrobcem karburátorů, firmou Weber. Vzhledem k tomu, že dalším z jeho partnerů byla také firma Shell, snažil se Ferrari motivovat Shell a Weber k vzájemné spolupráci, která by dále posunula vývoj v oblasti spalování.

V červenci 1932 se poprvé na závodních vozech Scuderie objevuje nový symbol – vzpínající se kůň na žlutém podkladu. Hned při své premiéře přinese týmu štěstí, když Brivio vyhraje na 8C2300 čtyřiadvacetihodinovku ve Spa (druhý skončil Taruffi na stejném voze).

Tipo B mezitím vyhrávalo s továrním týmem závod za závodem a Alfa získala v roce 1932 titul mistra Evropy značek a Nuvolari titul pro jezdce. Premiéru ve Scuderii Ferrari mělo Tipo B v srpnu na slavném závodě Coppa Acerbo, kde Nuvolari relativně pohodlně zvítězil před Carraciolou, který měl stejný vůz, ale jel za tovární tým Alfy. Nuvolariho nejrychlejší kolo mělo rychlostní průměr téměř 148 km/h. Vzhledem k průběhu závodu je pravděpodobné, že druhý Carraciola Nuvolariho vědomě neatakoval a že do závodu tedy promluvila týmová režie, kdy tovární tým nechal Sducerii Ferrari vyhrát. V pekelném vedru by bylo soupeření dvou Alf, vedoucích s bezpečným náskokem, zbytečné.

Další závod s použitím slavného Tipo B absolvovala Scuderia v Brně, kam na Velkou cenu v září tým dorazil celkem se čtyřmi vozy. Zapůjčený monopost byl přidělen Borzacchinimu, Nuvolari, Siena a Brivio měli závodit na „Monzách“. Před závodem údajně Nuvolari prohlásil, že s P3 pojede Borzacchini, protože „…od Mille Miglia nic nevyhrál….“. Vzhledem k tomu, s Borzacchinim byli dobří přátelé a Nuvolari se vždy vyznačoval poměrně sarkastickým humorem, jednalo se nejspíš jen o kamarádské rýpnutí.

Ale tak jako Nuvolari neměl slitování s Enzem Ferrarim v jeho posledním závodě, nebral na trati ohledy ani na Borzacchiniho. V deštivém závodě před dvěstětisící diváky se propracoval do čela a tam se držel až do desátého kola, kdy jej zdržely problémy se zapalováním a než si vůz sám na trati opravil, předjeli jej Chiron (Bugatti) a Fagioli (Maserati). Mezitím již kvůli defektu diferenciálu odstoupit nešťastný Borzacchini.

Ale ani když Nuvolariho při druhé vynucené zastávce v boxech předjel vedoucí Chiron o celé jedno kolo (čili cca 15 minut), nehodlal se Nuvolari vzdát. Chirona dojel a v Žebětíně předjel. Chiron mu tento manévr o pár kilometrů dále v Ostrovačicích vrátil a Nuvolari se obratem pokusil o odvetu - při předjížděcím manévru se ale dostal na okraj silnice, porazil dva patníky, poškodil pneumatiku a to byl definitivní konec jeho boje. Dojel nakonec třetí se ztrátou téměř půl hodiny. Ani napotřetí se tedy Nuvolarimu a Scuderii Ferrari nepodařilo v Brně vyhrát. Alfa nasadila postupně své nejlepší stroje – P2, 8C Monza i Tipo B, ale brněnská trať byla jako zakletá.

V sezóně 1932 Alfa Romeo vládla motoristickému sportu. Tipo B továrního týmu bylo nepřemožitelné. Nezávislé jednotky jako Scuderia Ferrari nebo jiní soukromníci na Alfách vítězili v mnoha závodech se staršími vozy jako „Monza“ nebo různými variantami typu 6C. Na začátku roku 1933 ale k Ferrariho obrovskému rozčarování Alfa Romeo oznámila, že svůj závodní program zcela zastavuje…