Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

19.5.2017 - BLOG: 1000km s Giulií 2.0T 200PS

...mám to štěstí že se můžu vozit v benzínové Giulii, tak jsem sepsal pár prvních dojmů...

02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016
02.03.2016

V nedávném ČLÁNKU o motoru 2.0T jsem zevrubně shrnul dostupná technická data. Teď už mám s benzínovou Giulií něco najeto, tak se pojďme podívat, jak tedy Alfa s tímto motorem funguje. Budu řešit zejména to, jak auto jezdí. Nebudu pitvat tlačítka v interiéru a infotaiment, tomu už se věnovali jiní a vydalo by to na další samostatný článek. U Alfy je hlavně podstatné, jak jede, tak se na to pojďme podívat....

Při studeném startu Giulie s benzínovým čtyřválcem 2.0T projede karoserií poměrně solidní záškub. Pokud bych startoval nějaký opravdu plnokrevný sedan, proč ne, ale u spíš luxusně pojaté verze „Super“ je to docela zvláštní. Samozřejmě to není nic, co by ovlivnilo celkový pocit z auta, ale člověk si toho prostě všimne. Vibraci ucítíte, i když na volnoběh přidáte plyn. Je to patrné i po zahřátí motoru, i když o něco méně. Dále asi zaznamenáte, že motor je v interiéru na volnoběh slyšet i po jeho zahřátí, což v dnešní době rozhodně není standard, protože u velké části  turbobenzínových čtyřválců chod motoru na volnoběh fakt poznáte jen podle otáčkoměru.

Dobře, auto tedy o sobě dává vědět, že „žije“. Cvakám joystickem automatu na „D“ a vyjíždím. Připomenu ještě, že sedím v Giulii Super, s motorem 2.0T 200PS s osmistupňovým automatem ZF a obuty jsou 17“ gumy Michelin Primacy 3 s rozměrem 225/50 R17. Jedná se tedy o benzínový základ: slabší varianta benzínového dvoulitru a RWD (pak můžete mít ještě verzi Veloce se 4×4 s tím samým motorem, ale naladěným na 280PS).

Sedět ve funlgovce Alfě s interiérem ve světlé kůži je prostě skvělé a tak prvních pár desítek kilometrů jenom vychutnávám atmosféru na palubě a prostě se kochám. Technicky je sice auto v základu, ale interiér je vybavený doplňkovým luxusním paketem se světlou kůží a ořechovým dřevem, palubka a panely dveří jsou obšity černou kůží s kontrastním prošíváním, takže první pocity z interiéru jsou  báječné. Umocněné navíc tím, že ta kůže krásně voní. Naivní zamilovanost se dostavuje příjemně rychle J

Prvních pár set km jezdím s voličem „DNA“ nastaveným na standardním „N“, dynamické „D“ si nechávám na později. Pozitivní jízdní dojmy se na mě valí ze všech stran, ale asi ta úplně první věc, které si všimnu, je opravdu hodně pohodlný podvozek. U Alfy člověk tak nějak očekává, že přejezd nerovností bude cítit, tady se to ale nedostavuje. Hned první kilometry ukazují, že dokonalé vyvážení vozu (50:50) a jeho relativně nízká hmotnost se promítají do komfortu jízdy. Přední náprava nemá tendenci do děr padat, jen se přes ně lehce nese, a i když cítíte, že zavěšení pracuje, dovnitř do interiéru se to téměř vůbec nepřenáší. Za těch 1000km jsem zažil jen jednu situaci, kdy do interiéru pronikla pořádná rána – při předjíždění na úzké silnici s horším povrchem jsem levými koly najel do míst kde už pomalu končil asfalt a přecházel v krajnici a pak tedy podvozek opravdu umí pořádně zabouchat, ale pořád je to bouchání tlumené, nemáte pocit, že vám kolo upadne. Komfort jízdy je tedy na poměry Alfy nebývalý (s aktuální prémiovou konkurencí to srovnávat nebudu, v referenčních autech jsem v poslední době nejel).

Další věc, co Alfista potřebuje k životu, je přesné řízení – a to Giulia samozřejmě nabízí. Volant je parádní, je vyloženě radost jej držet a vodit auto plynule zatáčkami. Velmi slušný se mi zdál i rejd, snad jen zpětná vazba od volantu by mohla být lepší, řízení je poměrně lehké. Skvělé je, že za volantem můžete sedět opravdu nízko, další plusový bod.

Výborná je také 8st. převodovka od ZF – ta sbírá chválu, ať už se objeví v jakémkoliv voze a Alfa není výjimkou. Řadí rychle, plynule (za 1000km mi znatelně cukla asi tak 2x), při jízdě z kopce nechává zařazený nižší kvalt, takže auto se snaží brzdit motorem (klidně nechá točit motor z kopce 4500 otáček a neodřadí). I v režimu „N“ pošle motor klidně do omezovače, pokud o to plným plynem požádáte, jinak ale nechává otáčky padat hezky až někam k 1500, pokud jedete plynule. S tím se pojí snad jediná výtka, kterou mám – z otáček takto spadlých dolů musí při předjíždění většinou podřazovat, což přecejen nějakou tu milisekundu stojí. Díky osmi stupňům není až taková věda auto dobře zpřevodovat, takže na dálnici při reálných 160kmh točí jen něco kolem 3000 otáček.

No a konečně motor – má 200PS (dle reálných měření snad až o 30 koní víc) a krouťák 330nM. To na kompaktní sedan střední třídy musí stačit, zvlášť když k tomu máte rychlou osmistupňovou převodovku. Při jízdě je motor tichý, aerodynamický hluk jej spolehlivě přebije (ten by určitě mohl být nižší…. Neotravuje, ale prostě to slyšíte….). V zátěži se projevuje takovým docela příjemným bručením, samozřejmě šestiválec to není, ale na poměry čtyřválců je ten zvuk slušný. Pozitivní je, že ve vysokých otáčkách nevadne. Výkonová špička se nedostavuje, ale alespoň nemáte trapný pocit, že od 4000 otáček se motor trápí (což znám třeba z některých variant fiaťáckých T-jetů). Tabulkové zrychlení z 0 na 100 za 6,6s je myslím skvělá hodnota, sám jsem to nestopoval. V běžném provozu je Alfa samozřejmě dostatečně rychlá a vyspělá na to, aby zvládla vše, co běžný řidič, zvyklý jezdit svižně, potřebuje: zrychlit, předjet, proletět zatáčku i když najíždíte rychlostí mnohem vyšší, než jste zvyklí v běžném autě, jet bez jakýchkoliv obtíží na pohodu hodně nadlimitní rychlostí po dálnici.

Dobrá tedy, z mého pohledu Giulie funguje skvěle, pokud se na ni díváme jako na svižný, pohodlný, elegantní sedan. Defenzivní řidič (a tím rozhodně nemyslím někoho, kdo brzdí provoz) nebude muset téměř nikdy přepnout volič DNA z „N“ do „D“, Giulie s ladností zvládá proplouvat provozem i bez sportovního nastavení elektroniky. Vše jde tak nějak samozřejmě, i rychlé projíždění zatáček působí dojmem, že fyzika skoro neexistuje a že stačí trošku hýbat volantem a auto už vlastně všechno zvládne samo. Tento pocit vydatně podporuje i téměř neznatelná práce automatické převodovky.

Ale jistě, velká část zájemců o Alfu chce občas přitlačit na pilu a auto trošku potrápit – jak tedy Giulia funguje když, se pokusíte vymačkat co v ní je? Je zjevné, že první co je potřeba udělat, je nastavit ovladač DNA do pozice „D“. Ta znamená agresivnější nastavení odezvy plynu a brzd a jiné reakce automatu. S podvozkem ve standardním provedení nenadělá nic, ten je prostě daný (ačkoliv elektronicky řízené tlumiče si můžete dokoupit, stejně jako třeba mechanický samosvor).

Upřímně řečeno nějak výrazně odlišné reakce pedálů plynu a brzdy jsem si nevšimnul, ano, auto reaguje na plyn hbitěji, ale spíš mi přijde, že to je tím, že automat ho pořád drží ve vyšších otáčkách. V praxi to vypadá tak že pokud v režimu „D“ jedete po kilometr dlouhé rovince konstantním tempem, automat drží otáčky někde kolem 2,5tis, zatímco v „N“ by tam dal další kvalt. Je tím pádem jasné, že na sešlápnutí plynu auto reaguje lépe. V praxi to znamená, že jakmile se objeví aspoň krátká rovinka, není problém na ní dosáhnout rychlosti, za kterou Vám můžou obratem vzít papíry.

Při sportovní jízdě zkouším možnost řadit sám voličem převodovky (pádla pod volantem nemám) a funguje to výborně, ale přecejen by řidič musel být s autem hodně sžitý, aby dokázal správně řadit bez občasného pohledu na otáčkoměr. 8 volitelných stupňů znamená, že pravačka je častěji na ovladači převodovky než ne volantu a to mi osobně moc nesedí. Raději tedy jezdím s automatickým řazením a soustředím se jen na řízení.

Při běžné svižné jízdě je podvozek mimořádně jistý a působí dojmem, že „nejde utrhnout“, pokud jedete agresivněji tak je ale přecejen možné ho znejistit. Nemyslím tím, že by zavěšení nestíhalo fltrovat nerovnosti nebo se snad kroutila karoserie – limitem jsou pneumatiky Michelin Primacy 3 s „allround“ rozměrem 225/50. Vysoký profil pneu je cítit při střídání zatáček v kombinaci s nějakým tím horizontem nebo nerovností – poznáte, že pneumatika se zmáčkne více než je zdrávo a reakce auta na povely řidiče se tím zpomalují. Jízda pak působí poněkud gumově (doslova, je to prostě tím, že té gumy mezi autem a asfaltem je moc). A v hodně utažených zatáčkách pak není až taková věda donutit gumy slabě hvízdnout.

Jinak je podvozek přísně neutrální, že je auto zadokolka spíš cítím podle vyvážení a ne-tahání za volant než podle reakcí vozu na práci s plynem. Ale přecejen, náznak nějaké přetáčivosti se z auta dostat dá. Neměl jsem prostor ani odvahu to nějak hrotit, ale pokud v pravoúhlé křižovatce na dvojku dáte plný plyn, zadní kola lehce proklouznou a drobné kontra je potřeba. Jestli tahle Alfa umí jezdit „dveřma napřed“ nevím (a soudě dle testů asi ne), ale úplně umrtvená elektronikou opravdu není. Nevím, proč to spousta novinářů psala, možná mají jiná měřítka, možná jezdili v naftových verzích, které jsou slabší a zároveň mají novinářská auta často větší pneu. Pokud má 180PS diesel vzadu pneu 255/40 R18 tak asi opravdu utrhnout nejde, těžko říci….

Ještě stručně ke spotřebě – pokud jezdíte po okreskách tak nějak normálně do 120kmh, není hustý provoz a každou akceleraci nekončíte až v omezovači, není žádná věda jet pod 8 litrů. Na dálnici při konstantních 160 mi po 80km spotřeba ukazovala něco kolem 9 litrů. Eko jezdec (mám jednoho v rodině) s tím autem dokáže jet pod 7 (což je samozřejmě absurdní, kvůli šetření si Alfu asi nekoupíte). Dlouhodobá spotřeba po prvních 3000km je 8,3 litru s tím že s autem se jezdí tak nějak normálně…. Žádný sport, ale žádná ekojízda…. (a žádná ucpaná velká města).

No a to je ohledně jízdy asi tak vše. Samotnou jízdu v Giulii nemůžu hodnotit jinak než samými pozitivy. Auto je dostatečně pohodlné na každodenní provoz a v běžném provozu má velmi slušnou spotřebu. Pokud chcete jezdit rychle, máte k dispozici tuhou karoserii, přesné řízení, výborný posaz za volantem, solidní motor a výbornou převodovku. Na to že se jedná o ZÁKLADNÍ benzínovou verzi se jedná o neskutečně komplexní auto. Nejslabším článkem pak jsou standardně montované 17“ pneumatiky, což je věc, která je řešitelná za pár korun (a komfort auta se na 18“ nijak výrazně nemění, co si tak pamatuji z předváděcích jízd).

Samozřejmě, nic není dokonalé a standardní sedačky by mohly mít lepší boční vedení a delší sedák. Na trhu taky určitě najdete auta s vymakanějšími možnostmi nastavení vozu, navigace atd. V krásném a dobře zpracovaném interiéru přecejen můžete najít nějaký ten levnější plastík a aerodynamický hluk v interiéru by mohl být nižší. A vlastně ani vnější vzhled Giulie nepovažuju v kontextu tvorby Alfy Romeo za úplně nejpovedenější. Ale z pohledu člověka, co rád řídí, jsou toto naprosto zanedbatelné věci, nad kterými rád mávne rukou….

Alfě se prostě návrat ke klasické koncepci vozu se zadním náhonem podařil, o tom nemám sebemenších pochyb.

Na závěr praktická ukázka jak základní dvoulitr jede....