Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

Kapitola 1 - Začátky

1906 - licenčně vyráběný taxík Darracq. Z továrny na tento vůz vznikne v roce 1910 podnik A.L.F.A.
28.02.2017
Giuseppe Merosi - šéfkonstruktér
28.02.2017
1910 - první vyráběné vozidlo - Alfa 24HP
28.02.2017
1910 - Alfa 12HP
28.02.2017
1913 - výkonná Alfa 40-60HP
28.02.2017

Ačkoliv se říká, že bychom neměli věřit různým klišé, která se říkávají o jednotlivcích, skupinách lidí nebo o národech, v případě Italů mi činilo velké potíže nedávat takovýmto klišé za pravdu. Žil jsem v Neapoli (obyvatelé severní Itálie rychle zdůrazní, že ve skutečnosti Itálii neznám) a velká část mého srdce tam navždy zůstala. Toto zmiňuji, protože jsem přesvědčen, že příběh Alfy Romeo se mohl odehrát právě a pouze jen v Itálii.

Uvažte nezadržitelnou emocionalitu Italů: sílu, díky níž začnou zpívat třeba v průběhu oběda v tratorii[1]. K tomuto nelze najít paralelu v americké mentalitě, ale tu stejnou nádhernou nezpoutanost nacházím ve vozidlech Alfa Romeo. V Itálii také se také setkáte s přirozeným citem pro umění – výtvarné, hudební a také automobilové: vypozoroval jsem, že kdykoliv se Ital může projevit kreativně, je výsledek jeho práce blízký dokonalosti. Zaznamenal jsem také tragickou stránku myšlení Italů, jež se projevuje při bezpočtu zbytečných nerozvážností: pokud si Ital může vybrat, velmi pravděpodobně si vybere špatně. Všechny tyto prvky: nespoutanost, kreativitu i tragickou hloupost nacházím v historii Alfy Romeo. Alfa je italským fenoménem.

Co se týče automobilů, Itálie zaspala na startu. Idea samohybného vozidla se datuje zpátky ke Cugnotovu vozu[2] z roku 1769 a Ottova[3]  idea čtyřtaktního motoru je z roku 1876. S prvním vozidlem se spalovacím motorem pak přišel Carl Benz v roce 1885. V roce 1891 podnikl Peugeot první dlouhou cestu s vozidlem se spalovacím motorem na trase Beaulieu-Valentigney -> Brest a zpět[4]. V roce 1899 pak Peugeot představil elektrické zapalování  a ve stejném roce pak Renault přišel s hřídelí k diferenciálu na zadní nápravě, jež měla nahradit dříve používané pásy a řetězy.

Němci a Francouzi, ale žádní Italové. Proč Itálie zahájila svoji vlastní automobilovou produkci tak opožděně? Jedním z důvodů je, že země byla zaměstnána politickými tématy. Na přelomu století se Itálie zuřivě snažila etablovat jakožto koloniální velmoc. Zemí otřásaly spory vnitropolitické i mezinárodní. Otevřeně si můžeme říci, že Itálie byla na přelomu 19. a 20. stol. dezorganizovanou zemí - toto bylo ostatně jedním z důvodů proč Italové později oceňovali Mussoliniho, který do země přinesl zdání veřejného pořádku.

A vskutku, Itálie nebyla na přelomu 20. století schopná vyvinout vlastní automobilový průmysl. Země vstoupila do moderní průmyslové éry kopírováním konkurence a zkupováním cizích firem a toto je přesně způsob, jakým se nastartoval i italský automobilový průmysl. V tomto směru Italové mnoho dluží především francouzské firmě deDion-Bouton, jež byla založena v roce 1883 a v roce 1895 vyráběla slavné „2.000rpm“ motory.

V roce 1899 založil Edoardo Bianchi společnost, jež měla vyrábět automobily za použití deDionova jednoválcového motoru a jeho hlavním inženýrem se stal Giuseppe Merosi. Společnost F.I.A.T. (Fabbrica Itailana Automobili Torino) vznikla v roce 1903 převzetím společnosti Ceirano, jež byl založena v roce 1901 jakožto licenční výrobce Renaultů s motory deDion. Podobným krokem ovládla v roce 1910 skupina milánských podnikatelů továrnu původně založenou k výrobě čtyřválcových taxíků Darracq[5]. Tato skupina se nazývala Anonima Lombarda Fabbrica Automobili, neboli A.L.F.A.

Od Bianchiho, kterému už tehdy patřila čelní místa v oboru automobilové technologie, si A.L.F.A. najala Merosiho a Merosi tento potenciál přenesl do Alfy. Dokonce již první A.L.F.A., vyrobená v roce 1910 byla vybavena mechanickými sacími ventily, magnetoelektrickým zapalováním a vertikálním karburátorem. Ještě dodejme, že Merosiho první auta A.L.F.A. byla poháněna monoblokovými motory s hliníkovou klikovou skříní.

Čtyřválcové motory se před první světovou válkou objevily ve třech základních variantách. Model „24 HP“ o objemu 4.084ccm se vyráběl se v letech 1910-1920, což je mimořádně dlouhá doba, když uvážíme, jakým tempem se v té době rozvíjela automobilová technologie. Jednalo se o relativně vysokootáčkový motor, který v průběhu své životnosti dával výkon mezi 42 až 49k při maximálních otáčkách mezi 2.200 až 2.400 za minutu. Kompresní poměr motoru byl 4,15:1.

Menší varianta tohoto motoru vyráběna ve stejném časovém období nesla názvy jako „12 HP“, „15 HP“ nebo „15-20 HP“. Objem 2.413ccm dával výkon 22-28k při 2.400rpm.

Sportovní verze nazývaná „40-60 HP“ byla vyráběna v letech 1913-1922 a z objemu 6.082ccm (se dvěma vačkovými hřídelemi umístěnými v klikové skříni) dávala výkon v rozmezí 70 až 82k a závodně upravené vozy s tímto motorem dosahovaly rychlostí až 150km/h. U všech zmíněných modelů se k pohonu zadní nápravy používalo spojovacího hřídele – kardanu.

Technologie odpružení a závěsu kol do značné míry vycházela z koňských povozů. Tlumiče, jež měly absorbovat nárazy, se sestávaly ze střídavě seřazených disků z oceli a tvrdého dřeva spojených dohromady. Motor byl pevně přišroubován k rámu, aby zvyšoval jeho tuhost.

Je zajímavé porovnat technologii Alfy s jejími současníky. V roce 1910 se aktivity FIATu  (vlastněného Agnellim a Biscarettim) kromě automobilů rozdělovaly mezi výrobu kuličkových ložisek, lodí a lodních motorů. Automobily byly navrhovány konzervativně, nicméně model Fiat S61 z roku 1911 využíval technologii čtyř ventilů na válec a rozvodem OHC s jedním vačkovým hřídelem. Čtyřventilová technologie vylepšila chod motoru a rozvod OHC zjednodušil údržbu ventilů (nijak znatelně ovšem nezvýšila maximální otáčky motoru, jejichž úroveň zůstávala na průměrné hodnotě 1.650ot./min.). Praxe FIATu tak byla zvláštní kombinací starého a nového, protože většina jeho modelů dále využívala k pohonu zadní nápravy řetěz.

Při srovnání se sportovními vozy od výrobců jako Fiat nebo Itala[6] používaly Alfy poměrně maloobjemové motory: Fiat S61 využíval 10-ti litr a Itala 1908 dokonce motor o objemu 12 litrů.

 

[1] malá restaurace

[2] vůbec první samohybné vozidlo, poháněno párou, vynálezce je Francouz

[3] vynálezce je Němec

[4] více než 1000 km

[5] franc. firma, později se Darracq přejmenoval na Talbot

[6] slavná firma vyrábějící auta v letech 1904-1934