Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

Kapitola 2 - Francouzská mezihra

Vůz Peugeot 1912/13 GP
01.03.2017
Merosiho Alfa GP 1914 s motorem DOHC
01.03.2017

Už jsme si řekli, že italský automobilový průmysl za mnohé při svém zrodu vděčí Francii a že i A.L.F.A. byla následníkem francouzského podniku. Nepřekvapí nás tedy, že stejná francouzská převaha byla patrná na poli automobilových závodů.

Prvním seriálem závodů byl „Pohár Gorgona Benetta“ v roce 1900, jehož sponzorem byl vlastník newyorského deníku Herold a jež byl pořádán pod záštitou Francouzského Autoklubu (ACF). Tyto závody byly jakýmsi předchůdcem dnešního seriálu závodů Velkých cen (Prix-racing). Za vůbec první „velkou cenu“ se dá označit dvoudenní podnik konaný v Le Mans.[1]

Značky Mors, Panhard, Peugeot a Renault v těchto prvních závodech zastupovali Francii, za Itálii závodil F.I.A.T. a Itala a německou přítomnost zajišťoval Mercedes. Docházelo k rychlému zvyšování objemů motorů a  brzy již byly běžné objemy přesahující 10 litrů. Tyto vozy evidentně měly velmi málo společného s vozy produkčními, což vedlo k pochybnostem, jestli vůbec takovéto závody mohou podpořit prodej sériových vozů jednotlivých značek. Navíc Francouzům se závody poměrně brzy zošklivily, protože nebyli schopni vytvořit vítězný tým: Renault sice vyhrál první velkou cenu v Le Mans, nicméně již druhou Velkou cenu, pořádanou v roce 1907 získal pro sebe F.I.A.T. a další VC v roce 1908 vyhrál Mercedes. Rostoucí ekonomická náročnost závodů pak vedla k dohodě francouzských výrobců o jejich dočasném přerušení.

Tak se stalo, že v A.L.F.A. zahájila svoji výrobu v době, kdy se závodní svět snažil přesměrovat svoji pozornost na standardní produkční vozy. Byla to tedy jedinečná příležitost pro výrobce, jež si vytkl za cíl produkovat sportovně laděné osobní vozy využívající maloobjemových, vysoce efektivních motorů.

V době, kdy se nekonaly žádné velké ceny, získaly na popularitě závody sériových aut s menšími objemy. Francouzům se opět podařilo vyniknout s pomocí vozů Peugeot-Lion. Jejich nejbližší konkurencí byly vozy Hispano-Suiza navržené Markem Birkigtem a automobily Sunbeam Lawrence Pomeroye.

Úspěch těchto menších závodů (originálně zvaných „Coupe de l´Auto“) nakonec motivoval Francouzský autoklub k obnovení závodů grand-prix. Pro rok 1912 se Francouzi rozhodli uspořádat velkou cenu společně s výše zmíněným závodem „Coupe de l´Auto“, jedinou restrikcí pro závody GP měla být limitovaná šířka vozů – 1,7m.

Pro GP roku 1912 Peugeot nasadil nový vůz s motorem 7,6l navržený Ernestem Henrim, který spolupracoval s Markem Birkigtem na vývoji vozu Hispano Suiza pro španělského krále Alfonsa XIII. Čtyřválcový motor vozu Hispano měl disponovat rozvodem DOHC, novým tvarem spalovacího prostoru a čtyřmi ventily na válec. Ale ještě než byl celý motor navržen, tak jeho konstrukci Henri prodal právě Peugeotu. Birkigt se pak s Henrim soudil a soud i vyhrál, nicméně know-how již Peugeotu zůstalo.

Proč se vlastně tolik zabýváme Peugeotem? Protože když A.L.F.A. roku 1914 (4 roky po svém založení a 2 roky po vstupu Peugeotu do GP) také hodlala vstoupit do závodů GP, neudělal její šéfkonstruktér Merosi nic jiného než že okopíroval a mírně vylepšil Birkigtův, resp. Henriho motor.[2] Ještě v roce 1923, když byl Merosi znovu požádán o navržení motoru pro GP, tak opět pouze vylepšil „svůj“ motor z roku 1914. Abychom tedy správně chápali pozdější úspěchy Alfy v GP, je důležité chápat jejich souvislost s motorem z roku 1914 a jeho předchůdcem od Peugeotu.

Kolem roku 1912 byli již konstruktéři schopni zvládnout problémy související se snahou dostat z motoru co nejvyšší výkon. Éra povrchových karburátorů, zapalování rozžhavenou trubičkou a obrovských objemů se rychle chýlila ke konci.  Inženýři pochopili, že nelze jenom zvyšovat objem motoru a že nejjednodušší cestou ke zvýšení výkonu motoru je zvýšení jeho rychlosti – tedy maximálních otáček.

Využití Henriho invence umožnilo Peugeotu vyhrát obě GP jež se konaly v roce 1912 a také v roce 1913 vyhrát závod „Indianapolis 500“, jakožto první evropský vůz.

Jak již bylo zmíněno, Alfa při konstrukci svého prvního vozu pro GP vycházela právě z vozů Peugeot. Merosi nicméně přišel s několika vlastními inovacemi, mezi něž patří například využití dvou zapalovacích svíček pro každý válec. Byl postaven pouze jediný exemplář Alfy pro GP a neobjevil se na tratích před první světovou válkou. Závodit začal až po jejím skončení a při jeho poslední GP jej řídil Campari.

 

[1] rok 1906 – vítězí vůz Renault, 12,8 litru/ 105k

[2] Alfa 1914 GP: 4.490ccm; 88k/2.950rpm; V-max 125 km/h