Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

Kapitola 4 - Jiné značky

1920 - Alfa G1
02.03.2017
1920 - Alfa G1
02.03.2017
1920 - Alfa G1
02.03.2017
1920 - Alfa G1
02.03.2017
1920 - Alfa G1
02.03.2017
1920 - Alfa G1
02.03.2017
1920 - Alfa G1
02.03.2017
1920 - Alfa G1 - dobová reklama
02.03.2017
1920 - Alfa G1 s luxusní karoserií
02.03.2017
1921 - Alfa 20-30 ES Sport
02.03.2017
1921 - Alfa 20-30 ES Sport - dobová reklama
02.03.2017
1921 - Alfa 20-30 ES Sport - dobová reklama
02.03.2017
1921 - Alfa 20-30 ES Sport - dobová fotografie z testování podvozků téměř bez karoserie
02.03.2017
Konkurenční Bugatti 30 Torpedo
02.03.2017
Duesenberg Model A - konkurent Alfy G1
02.03.2017

Vozy Alfa po první světové válce v podstatě přímo navazovaly na produkci předválečnou. Vyráběly se tedy dále modely „20-30 HP“ se 4l motorem, jež byly přímým pokračovatelem modelu „24 HP“, vůz „15-20 HP“ navazoval na model „12 HP“ a v produkci od roku 1913 zůstal také model „40-60“ s 6l motorem. V roce 1921 byl model „20-30 HP“ vylepšen a nový vůz „20-30 ES Sport“ dostal motor o objemu 4,25l a výkonu 67 koní.

Rád bych, abyste si učinili představu, co vlastně v době kolem první světové války vlastnictví takovéhoto automobilu znamenalo. Předně o těchto autech musíme uvažovat jako o absolutním přepychu pokud ne přímo jako o hračkách. Před započetím samotného startování bylo nutné celý vůz zkontrolovat a ošetřit jeho kritická místa. Bezpočet míst na podvozku a dokonce i některé části motoru vyžadovaly pravidelné ruční mazání. Vozy toho po řidiči požadovaly opravdu hodně. Často bylo k nastartování vozu potřeba nalít do každého válce trochu benzínu – za tímto účelem byly nad každým válcem umístěny malé trychtýře. Jakmile motor běžel a dostal se na provozní teplotu, byl řidič konfrontován s nároky spojky a převodovky – neexistovalo nic jako synchronizace, bylo samozřejmě nutné sešlápnout spojku dvakrát při každém řazení. Spojka navíc téměř neprokluzovala a fungovala spíš jako „on/off“ přepínač a její funkce byla tak zanedbatelná, že během závodů se vůbec nepoužívala a řadilo se bez ní.

Problematické řazení a slabá odezva plyn-motor znamenaly, že bylo opravdovým uměním ze strany řidiče s takovýmto vozem manipulovat. Poddimenzované brzdy, těžké řízení a primitivní zavěšení kol činily z řízení takovéhoto vozidla heroický výkon.

V době krátce po válce A.L.F.A.  výrazně postrádala jakékoliv využití nových technologií ve svých vozech a nebyla schopna ani představit nějaký sportovní vůz s využitím rozvodu DOHC jež by vycházel z auta pro GP z roku 1914. Nic takového. Je potřeba otevřeně přiznat, že když Niccola Romeo v roce 1920 přejmenoval značku na „Alfa Romeo“ nebyla A.L.F.A. nebyla nijak výrazným výrobcem.[1]

Toto zpátečnictví bylo bezesporu způsobeno Merosiho nezájmem o přenos závodních technologií do sériových vozů: Alfa pro GP z roku 1914 nezanechala v sériové produkci žádné stopy.

Úplně naopak tomu v ranných dvacátých letech bylo v případě skvělých výrobků Ettore Bugattiho.[2] A byly to právě automobily Bugatti, jež se měly stát hlavním konkurentem Alfy na poli vozů se sportovním image. Na vozech Bugatti byl dlouhodobě patrnější rukopis jediného muže, včetně některých jeho výstředností. V motorech Bugatti nalézáme dokonalé zpracování všech jednotlivých částí, motory Alfy jsou více organické, nespoutané.

Srovnání mezi Alfou a Bugatti nám pomůže pochopit období po první světové válce. Ettore Bugatti působil jako konstruktér u deDietricha, Hermese a Deutze předtím než si roku 1910 otevřel vlastní továrnu v Molshiemu ve Francii. Továrna byla schopna obnovit svoji produkci i po druhé světové válce, nicméně poválečná auta již nejsou ničím výjimečná. Obecně můžeme říci, že Bugattiho nejúspěšnějšími výrobky byly SOHC a DOHC závodní vozy a z těchto vozů vycházející civilní auta. Závodní vůz SOHC nesl označení „Typ 35“ a existovala řada jeho derivátů. „Typ 35“ byl představen v roce 1924 jakožto nová zbraň v boji proti Alfě P2[3] v nově otevřené třídě do dvou litrů. Alfa P2 měla samozřejmě jistý vliv na následně vyráběné vozy 6C1750 a řadu vozů 8C, nicméně tento vliv nebyl zdaleka tak velký jako u Bugattiho, jehož vozy pro zákazníky se od vozů závodních lišily jen nepatrně.

Kromě technické dokonalosti drtil Bugatti svoji přímou konkurenci také množstvím vyrobených vozů. „Typ 35“ a jeho následovníci byli relativně levní a také velmi konkurenceschopní, dokud se účastnili závodů proti jiným soukromým jezdcům. Existovala dokonce speciální levná verze modelu 35 pro ty, kteří chtěli jezdit vozem slavné značky vycházejícím ze závodního auta, ale s běžným, „neplnokrevným“ motorem. Bugatti doslova zaplavil evropské závodní dráhy na celé dvě dekády a vyhrál více závodů, než kterákoliv jiná značka. Nicméně když došlo k přímému souboji mezi vozy Bugatti a Alfa Romeo, Bugatti obvykle prohrál.

Vraťme se nyní do roku 1921. Modely „20-30[4] a „15-20“ se přestaly vyrábět a byl představen model Alfa Romeo G1[5] , pokus vstoupit do oblasti luxusních osobních vozů jako byly třeba Packard, Arrow, Pierce nebo Deusenberg. G1 byl prostorný vůz s rozvorem 3,6m a motorem o objemu 6,3l (6 válců, vrtání a zdvih 98 x 140mm; 70k/2.100rpm). V letech 1921-22 bylo vyrobeno cca 50ks tohoto vozu. Pak následoval typ G2 (v podstatě stejný vůz jen s modifikovaným motorem), jehož se vyrobilo v roce 1923 cca 100ks, jež ale nebyl kvůli své vysoké ceně příliš úspěšný. Jediný exemplář Alfy G1 se dochoval na Novém Zélandu a je tak jedním ze zásadních modelů AR, jež nenajdeme v museu v Arese.

Přestože těsně po válce Alfa nabízela stejné vozy jako před jejím vypuknutí, neznamená to, že by Merosi zahálel. V roce 1920 byla založena nová závodní třída „třílitrů“ a Merosi byl pověřen navržením auta pro tyto závody. A opět se v novém řadovém šestiválcovém motoru pro tento vůz neobjevila žádná technická řešení z vozu GP 1914. Nový vůz se objevil v roce 1922, tedy ve stejném roce kdy byla třílitrová třída zrušena a nahrazena třídou „dvoulitrů“. Již ve svých nejrannějších časech měla tady Alfa Romeo problémy se včasným uvedením svých modelů!

 

[1] Romeo firmu řídil již od roku 1915 a přes válku ji přeorientoval na výrobu vojenského materiálu. Nebyl automobilovým nadšencem a jeho vliv na společnost byl mnohem více finanční než technický. Romeovo správcovství nad automobilkou mělo pokračovat až do vypuknutí velké ekonomické krize pozdních dvacátých let, kdy se kontrola nad automobilkou stala vládní záležitostí

[2] E.B. byl Ital, ale továrnu měl ve Francii

[3] detailně popsána později

[4] model 20-30 Torpedo je prvním vozidlem s logem „Alfa Romeo“

[5] G1 je tedy prvním novým modelem, který byl automobilkou uveden po jejím přejmenováním na „Alfa Romeo“