Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

Kapitola 5 - Merosiho vozy po první světové válce

Motor RL z roku 1925
05.03.2017
Detail motoru série RL (foto z vozu RLTF)
05.03.2017
1922 - Alfa RL
05.03.2017
Dobové foto Alfy RL z roku 1922
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Nádherná limuzína na podvozku Alfy RL z roku 1924
05.03.2017
Alfa RLSS z roku 1925
05.03.2017
Další karosářská verze Alfy RLSS - tentokráte od firmy Castagna pro indického maháradžu (1925)
05.03.2017
Další karosářská verze Alfy RLSS (1925)
05.03.2017
Závodní verze pro Targa Florio - RLTF
05.03.2017
Dobové foto vozu RLTF z Targa Florio 1925
05.03.2017
Čtyřválcová verze RM cca z roku 1923
05.03.2017

Všechny doposud zmíněné vozy technicky patří do éry před první světovou válkou. Dokonce v modelu G1 nalezneme více před- než poválečných technických řešení.

Jedním ze základních znaků, jež odlišovaly poválečné vozidla od těch starších, byla jejich mnohem lepší a jednodušší ovladatelnost. Výroba aut se stávala opravdovým uměním a toto nebylo patrnější u nikoho jiného než u Ettore Bugattiho zmíněného v předchozí kapitole. Na motory dvacátých let se dalo nahlížet stejným kritickým okem jako na obrazy či sochy a automobily působily mnohem ucelenějším dojmem než „pojízdné hromady součástek“ z dřívějších dob. Cílem „umělců“ ve dvacátých let byl motor, který v sobě integroval funkční prvky a zároveň tvořil hladký celek.

V tomto ohledu se motor pro sérii „RL“ Merosimu opravdu povedl.  Motor byl postaven na základě zkušeností z vývoje vozu pro závody „třílitrů“ jež probíhal v letech 1920-1922. Merosi zůstával svázaný svojí snahou o zachování jednoduchosti při návrhu automobilu a vozy série „RL“ tak byly prostým vylepšením technických řešení používaných již před válkou: využívaly rozvod OHV, přestože Peugeot již v roce 1912 ukázal cestu k efektivnějším, vysokootáčkovým motorům pomocí rozvodu DOHC.

Již zmíněný válkou urychlený vývoj materiálů a paliv umožnil všeobecný pokrok v oblasti motorů. Typickým ukazatelem pokroku je schopnost motoru dosahovat určitých otáček: motory „RL“ točily maximálně 3.200rpm zatímco první vozy A.L.F.A. pouhých 2.200 až 2.400. Motor pro vůz GP z roku 1914 i přes pokrokový rozvod DOHC točil 3.000ot./min. Také další charakteristiky jako střední efektivní tlak nebo střední pístová rychlost jednoznačně dokazují pokrok, který motory po válce učinily.

Stručně řečeno, vozy RL byly oproti svým předchůdcům dokonale spolehlivé a prostě stačilo nasednout a vyrazit. Byly vybaveny elektrickým startérem a manuálním sytičem a tak už používání vozu nevyžadovalo takovou fyzickou zdatnost jako dříve. Jakmile motor naskočil, byl rychlý a měl výdrž, maximální rychlost přesahovala 1 míli (čili 1,609 km) za minutu. Řízení bylo docela lehké a brzdy byly montovány na všechna čtyři kola. Blok i hlava motoru byly litinové, byl mazán sedmi litry oleje a jeho kompresní poměr činil 5,2:1. Vozy byly vybaveny tuhými nápravami vpředu i vzadu s poloeliptickými listovými pružinami. Spousta řidičů jistě považuje řazení bez synchronizace a vícekotoučovou spojku za něco brutálního, nicméně v té době to bylo zcela standardní řešení.

Alfa Romeo RL bylo velké luxusní auto, její dnešní nejbližší příbuznou je Alfa 164. AR Museum v Arese vlastní ve své sbírce model RL SS, který svého času vlastnil indický maháradža a který názorně ukazuje, jak elegantní tyto vozy byly.

Prvními vozy série „RL“ byly modely nazvané „RL Normale“ a staly se jedněmi z mála vozů Alfa Romeo s označením „Normale“ (naštěstí neexistuje něco jako Giulietta Normale nebo podobně). V této éře vyráběla Alfa automobily v sériích a vozů „RL Normale“ bylo vyrobeno celkem pět těchto sérií – první dvě v letech 1922 a 1923, třetí a čtvrtá v roce 1924 a pátá v roce 1925. Rozdíly mezi jednotlivými sériemi byly nepatrné a mnohé z nich už dnes ani nejsme schopni identifikovat.

Pro šestou a sedmou sérii, které se vyrobily v letech 1925-1927 bylo označení Normale změněno na Turismo a objem motoru se zvýšil z 2.916 na 2.994ccm, což mělo za následek zvýšení výkonu z 56 na 61 koní. Maximální rychlost vzrostla 115km/h. Tento motor se zvětšeným objemem byl potom vyladěn na 71 koní pro model „RL Sport“ a na 83 koní pro model „RL Super Sport (RL SS)“. Nejpopulárnějším vozem ze série RL byl, jak jinak, model RL SS, jehož se také do současnosti dochovalo nejvíce kusů (všech vozů série RL bylo vyrobeno 2640ks).

V roce 1923 Merosi připravil skupinu vozů RL s motory 2.994ccm o výkonu 88 koní pro závod Targa Florio. Další dva vozy pro tento závod dostaly motory 3.154ccm s výkonem 95 koní. Alfy se pak umístily na prvním, druhém a čtvrtém místě. Pobídnut tímto úspěchem Merosi pro rok 1924 připravil motor o objemu 3.620 cm3 s (mimo jiné) přepracovanou klikovou hřídelí - výkon se zvýšil na 125 koní. Tato Alfa Romeo RLTF Targa Florio je nejpropracovanějším modelem série RL a několik z nich se dodnes účastní závodů veteránů. RLTF je Merosiho nejlepším závodním autem.

V letech 1923-1925 se vyráběla také čtyřválcová verze vozidel RL, zvaná RM. Z objemu 1.944ccm dávala výkon 40 koní (bylo vyrobeno 131 ks). Varianta s vyšším kompresním poměrem (6,0:1) zvaná RM Sport nabízela výkon vyšší o 4 koně. Další verzí řady RM byl model „Unificato“ s prodlouženým rozvorem a objemem zvýšeným na 1.996 ccm (48 koní).