Alfisti.cz
zpět
Alfisti.cz

Kapitola 7 - Vrchol

1924 - Vittorio Jano u Alfy P2
15.03.2017
SOHC šestiválec Vittoria Jana
15.03.2017
Průřez motorem 6C1500 DOHC
15.03.2017
Alfa 6C1500 Super Sport z roku 1928
15.03.2017
6C1500 Normale pro Mussoliniho
15.03.2017
6C1500 Spider pro Mille Miglia 1928
15.03.2017
6C1500 Cabrio z roku 1928
15.03.2017
Interiér 6C1500 Cabrio z roku 1928
15.03.2017
Motor vozu 6C1750 GS (s kompresorem)
15.03.2017
6C1750 GS Spider od Zagata z roku 1932
15.03.2017
Další karosářská kreace z roku 1932
15.03.2017
Další karosářská kreace z roku 1932
15.03.2017
6C1750 Zagato Spyder na Mille Miglia 1930
15.03.2017
6C1750 Gran Sport Coupe (1933)
15.03.2017
Sedan 6C1750 od karosárny Touring, cca 1930
15.03.2017
Prostor pro pasažéry sedanu.... notně opotřebovaný, ale stále připomínající někdejší luxus....
15.03.2017
6C1750 GS od karosárny Castagna (1930)
15.03.2017
Sedan od karosárny Touring (1932)
15.03.2017
6C1750 Spider od karosárny Castagna
15.03.2017
6C1750 Spider od karosárny Castagna
15.03.2017
6C1750 Spider od karosárny Castagna
15.03.2017
Mercedes-Benz 450K
15.03.2017
Mercedes-Benz 770K
15.03.2017

Způsob, jakým se jednotlivé státy vyrovnaly s první světovou válkou a uvalení reparací na poražené Německo prakticky vyvolaly válku druhou. Zatímco vítězové se bavili v divokých dvacátých letech, poražení tápali ve snaze vymanit se z politické, sociální a ekonomické deprese.

Itálie stále fungovala jako společenství městských států, když Mussolini začal na sklonku první světové války organizovat svoji fašistickou stranu. V roce 1922 už byli fašisté natolik silní že mohli vyrazit na pochod proti králi Viktorovi Emanuelovi VIII. s jednoznačným požadavkem na jmenování Mussoliniho („Duceho“) ministerským předsedou.

Mussolini se poté s využitím drsných metod stal neomezeným vládcem Itálie. Rok po Mussoliniho pochodu proti králi se o svržení Bavorské vlády pokusil Adolf Hitler, ale neuspěl a byl uvězněn na dobu dostatečně dlouhou k napsání knihy „Mein Kampf“. Světová hospodářská krize roku 1929 Hitlera katapultovala do křesla říšského kancléře, jímž se stal roku 1933. Roku 1934, když president Hindenburg zemřel, se Hitler stal neomezeným vůdcem Německa.

V roce 1933 se Alfa Romeo utápěla v ekonomické krizi byla znárodněna Institutem pro průmyslovou rekonstrukci (IRI). Hitler i Mussolini při získávání sympatií obyvatelstva využívali všeobecné nálady národního ponížení a pomocí automobilových závodů se snažili tuto náladu zažehnat. I když Italové i Němci se stejnou měrou snažili o sestavení závodních týmů schopných získat titul mistra světa, museli Němci nejprve restrukturalizovat svůj průmysl a poté vyrábět vybavení pro Hitlerovu válečnou mašinérii. Výsledkem toho bylo, že vozy Mercedes série „SS“ z počátku třicátých let byly koncepčně zastaralé a zásadní inovace se dostavily až ve druhé polovině desetiletí.

Naproti tomu úspěchy FIATu v začátcích dvacátých let a plynulé navázání Alfy Romeo na tyto úspěchy v roce 1925 a dalších letech způsobilo, že po celá dvacátá léta a i v počátcích let třicátých Italové v automobilovém sportu jasně dominovali. Zatímco Hitler nikdy nepovažoval automobil za nic jiného než prostředek propagandy, Mussolini se jistým způsobem jeví jako automobilový nadšenec, který přesměroval svoji oddanost od Lancie k Alfě Romeo spolu s tím, jak značka vítězila v jednom závodě za druhým.

Luigi Fusi nikdy Merosiho příliš nerespektoval kvůli jeho neschopnosti využít poznatků z konstrukce závodních vozů při výrobě vozů silničních. Již byla zmíněna jeho neochota využít technické finesy vozu 1914 GP při konstrukci vozů série RL a jeho neobratný pokus o vylepšení tohoto vozu při konstrukci nešťastného modelu GPR. Historické zkoumání tak do mnohem lepšího světla staví jeho nástupce, Vittoria Jana, který - jak si dovedeme představit - byl pod velkým tlakem ze strany Mussoliniho, jež požadoval výrobu „civilní verze“ vozu P2.

A vskutku můžeme považovat báječnou sérii Janových šestiválcových modelů, jež Vittorio navrhnul po P2 za dokonce něco více než silniční verze tohoto skvělého sporťáku. V základních rysech se Janovy nové civilní modely s vozem P2 opravdu shodovaly: motory využívaly rozvodu DOHC, spalovací komory měly hemisférický tvar a také rám vozu P2 byl velmi podobný tomu, který byl pak využit u civilních vozů. Ale zatímco Bugatti slavil velké úspěchy s vozy pro Grand Prix, které prodával běžným zákazníkům, Alfa Romeo se zřetelně snažila nabídnou svým zákazníkům také více komfortu a spolehlivosti. Model Alfa Romeo 6C1500, představený na milánském autosalonu v roce 1925 tyto představy nedostižně naplňoval.

První motor, který Jano vyvinul pro cestovní vozy disponoval objemem 1.487ccm. Litinová snímatelná hlava válců a litinový blok motoru byly usazeny na klikové skříni z hliníkových slitin. Motor byl konstruován tak, aby sloužil jako základní platforma pro různé výkonové varianty: verze SOHC poskytovala výkon 44 koní zatímco verze DOHC pro model 6C1500 Sport disponovala výkonem 54 koní. Dalším výkonovým stupněm tohoto motoru byla jeho přeplňovaná DOHC verze, která modelu 6C1500 Super Sport dávala výkon 76 koní. V modelu Super Sport se také objevil motor bez přeplňování, ale se zvýšeným kompresním poměrem a výkonem 60 koní. Vrtání a zdvih všech těchto motorů bylo 62/82 mm, kompresní poměr jednotlivých variant dosahoval hodnot mezi 5,5 až 6,75 : 1. Jednalo se o vysokootáčkové motory (4.200-4.500rpm) spojené se čtyřstupňovou nesynchronizovanou převodovkou. O odpružení se staraly poloeliptické listové pružiny a kola měla rozměr 18 palců.

Zmíněné vozy byly výjimečné použitím motorů s velmi malým objemem, které ovšem byly schopny vyvinout pozoruhodný výkon a umožnit tak dosahování velmi vysokých rychlostí. Bylo vytvořeno mnoho karosářských variant od sedanů až po dvoumístné roadstery navrhované Castagnem nebo Zagatem. Zatímco pro nejtěžší sedany byla hranicí rychlost cca 100 km/h, lehké přeplňované Spidery zvládaly i rychlosti kolem 145 km/h a nabízely řidiči vynikající ovladatelnost. Zaznamenaly okamžitý úspěch a v průběhu dalších let se osvědčily jako auta s pozoruhodnou výdrží.

V roce 1928 přišel Jano s lehkou modifikací modelu 6C1500 Super Sport určenou pro závodní využití. Tato verse následovala příkladu vozu P2 tím, že konstrukce motoru byla monobloková (hlavu není možné demontovat). Přestože kompresní poměr tohoto přeplňovaného motoru byl pouhých 5,25 : 1, byl schopen vyvinout výkon 84 koní při 5.000rpm, což představuje báječnou hodnotu jen o 500 otáček nižší, než jakou vykazoval motor v P2.

Rok 1929 pak přinesl zvětšení zdvihového objemu motoru 6C na 1.752ccm a odpovídající zvýšení výkonu jeho jednotlivých verzí: výkon verze SOHC vzrostl na 46 koní, výkon verze DOHC se zvětšil na 55 koní a přeplňovaná verze motoru DOHC získala výkon 85 koní. Opět byla také vytvořena varianta s vysokým kompresním poměrem a bez přeplňování, jež nabízela výkon 64 koní a z nabídky nezmizela ani závodní varianta s monoblokovým motorem o výkonu 95 koní. Automobil s monoblokovým motorem a lehkou karoserií od Zagata bezpečně dosahoval rychlosti vyšší než 160 km/h.

Nebudeme daleko od pravdy, když na tomto místě konstatujeme, že tyto vozy se šestiválcovými Janovými motory patří mezi vůbec nejlepší automobily, které byly kdy vyrobeny. Nabízely ve své době nedostižnou kombinaci jízdních výkonů a vytříbeného stylu. Vzhled jednotlivých litinových částí jejich motorů je jedinečný Kromě toho, že motory 6C skvostně vypadaly, nabízely také báječnou spolehlivost, se staly také ideálním doplňkem Mussoliniho nacionalistického pózování. Ve srovnání s těžkopádnými Mercedesy 540K a 770K byly tyto Alfy Romeo ztělesněnou noblesou.