Historie Alfy Romeo
Fotky hezky, nicmene je to nejspis vsechno z http://www.fiatautopress.com/. Ale text je napsanej dost ledabyle a nepresne. Autor tam micha vic modelu dohromady (Alfasud a Sprint), nebo nektery modely (90) opomiji uplne.
Subaru Outback 2.5i-S Executive - 19´
Ford Mustang GT Convertible 4.6 V8 MT - 00´
KIA Sportage T-GDI HEV AWD TOP - 22´
KTM 990 Adventure
ex - Subaru WRX STI 2.5 Sport Limited Edition - 16´
Ford Mustang GT Convertible 4.6 V8 MT - 00´
KIA Sportage T-GDI HEV AWD TOP - 22´
KTM 990 Adventure
ex - Subaru WRX STI 2.5 Sport Limited Edition - 16´
Fotky jsou na přeskáčku, chronologie téměř žádná. Úplně mě ale dostalo tvrzení, že Alfasud byl tak pojmenován proto, že sud je jih německy (kromě toho - sud je jih italsky, německy by to muselo být Süd). To člověk neví, jestli se má nad tou zabedněnou bohorovností smát nebo brečet ...
156 SW 1.9 JTDm
- Petan147
- Pozorovatel
- Příspěvky: 298
- Registrován: 18.2.2008, pon 08:50
- Bydliště: kousek za Hlučínem
- Kontaktovat uživatele:
Našel jsem článek o Alfičce http://tn.nova.cz/magazin/auta/ojeta-au ... ietta.html
Alfa Romeo Gulietta 1.4T 170cv
ex Alfa Romeo 159 2.4 JTDm 147kW High rv.2006
ex Alfa Romeo 147 1.6 TS 77kW Progression rv.2001
ex Alfa Romeo 159 2.4 JTDm 147kW High rv.2006
ex Alfa Romeo 147 1.6 TS 77kW Progression rv.2001
top jsou kousky !!
http://www.italiaspeed.com/2008/cars/ot ... llery.html
http://www.italiaspeed.com/2008/cars/ot ... llery.html
Zakladatel webu a fóra Alfisti.cz...
čoveče už moc nevím, asi tak měsíc Byl jsem tehdy měsíc a půl bez práce, tak jsem si našel zábavu Z více zdrojů to bude peklo, většinou se ty zdroje trochu rozcházejí a člověk z analytickým přístupem se z toho zblázní
Spider 2000 (1975), 90 V6 QO (1984), Giulia Super 2000 Track car project (1975) + nějaké ty Giulie v rodině :-)
Mille Miglia
Autor Jan Cacek
Speed
16.02.2009
Všechny motoristické závody jsou výzva.. Někdy však může jedna výzva nad těmi ostatními vysoko vyčnívat. Co takhle urazit tisíc mil na jeden zátah?
HD VLASTNE POTŘEBUJETE k závodění? Základ je mít co nejlepší auto, umět ho co nejlépe ovládat, a pak mít co nejlepší zázemí.. Což přirozeně není objev srovnatelný s výpravou Kryštofa Kolumba, ale to není vše. Musíte mít také pořádnou fyzickou kondici a schopnost pekelného soustředění. Ano, pekelně se soustředit a vydržet hodinu a půl jako například ve formuli 1. Vytrvalostní závody před vás potom kladou výzvu závodit v plném tempu a nasazení nějaké tři hodiny, což už je pořádně obdivuhodná porce. A teď si představte, že byste měli vydržet závodit dvacet hodin. Bez odpočinku. Nikdo vás nevystřídá. S autem, do kterého byste se dnes báli sednout, natož s ním závodit. Dvacet hodin!
Ano, přesně takové byly začátky pravděpodobně nejnáročnějšího motoristického závodu světa. Závodu, díky němuž historie poznala něco, co bývá pokládáno za jeden z nejpamátnějších sportovních výkonů všech dob. Mille Miglia, seznamte se!
Myšlenka uspořádat náročný závod dlouhý tisíc mil, tedy přibližně 1600 kilometrů, se zrodila v hlavách mladých italských aristokratů Ayma Maggiho a Franca Mazottiho z Brescie jako důsledek faktu, že jejich město přišlo o pořádání italské grand prix ve prospěch Monzy. Trasa nového závodu, nazvaného Mille Miglia, vedla z Brescie do Říma a zpět, měla tvar osmičky a účastníci na ní projeli prakticky celou severní polovinu Apeninského poloostrova. Do prvního ročníku závodu se přihlásilo celkem 77 posádek, přičemž ve startovním poli byly nejhojněji zastoupeny byly značky Alfa Romeo, Fiat, Lancia a OM (Officine Meccaniche). Organizátoři hodně mysleli na bezpečnost diváků, takže po celé trase na přihlížející dávalo pozor více než pětadvacet tisíc vojáků.
Závodníci museli projet čtrnáct kontrolních stanovišť. Jako první startovala nejsilnější auta a primát držel sám zakladatel hrabě Maggi s osmilitrovou Isottou Fraschini. Nikdo nemohl vědět, za jak dlouho lze Mille Miglia absolvovat ani zda je lepší vsadit spíše na vytrvalost co nejrobustnějších aut, nebo naopak na rychlé a lehké auto. Všichni mířili do neznáma. Konečně. Je tu 26. březen 1927, osm hodin ráno a start historicky první Mille Miglia! Vedení první etapy do Boloni se ujal vynikající Brilli-Peri s Alfou Romeo a své vedení si udržel i při náročném výjezdu v prachu a kamení do průsmyků Raticosa a Futa, ale po průjezdu Římem ho zradil motor. Zde má kořeny pověra, že kdo vede v Římě, nevyhraje. Po setmění diváci zapalovali pochodně, aby závodníci lépe viděli na cestu. Vítězem historicky prvního ročníku se nakonec stal Ferdinando Minoia s OM 665 S v čase 21 hodin, 4 minuty a 48 sekund při průměrné rychlosti přes 77 km/h.
Další dva ročníky vyhrál podsaditý Giuseppe Campari s tovární Alfou Romeo a všem bylo jasné, že Mille Miglia zrychluje. V roce 1928 Campari ubral z Minoiova času dvě hodiny, o rok později další hodinu. Minoia tehdy dokončil na šestém místě, přestože po srážce s německým ovčákem mířila příď jeho Alfy jinam než záď. Závod se stal pevnou součástí italského národního povědomí a jeho popularita nebývalé rostla. Jakmile ustoupila zima, po venkovských silnicích kolem Brescie se proháněli trénující závodníci v naději, že právě oni získají vysněné
TAKTIKA VYHRÁVÁ ZÁVOD
V roce 1930 se počet startujících oproti předchozímu ročníku téměř zdvojnásobil a pořadatelé dokonce vypsali zvláštní třídy, v nichž mohl závodit kdokoli se soukromým autem bez přímé nebo nepřímé tovární podpory. Tentokrát se ale vše neslo v duchu velkého souboje nesmiřitelných rivalů Achille Varziho a Tazia Nuvolariho s alfami, tým navíc neponechal nic náhodě a angažoval ještě minulého vítěze Campariho, který nechtěl o své vavříny přijít bez boje. Celá Itálie se rozdělila na dva tábory. Na startu se objevil i mladý Němec Rudolf Caracciola s Mercedesem SSK. V nejrychlejší čisti do Boloni se vedení ujal Arcangeli s Maserati, ale s vadnoucími brzdami havaroval v Apeninách a do čela šel Nuvolari, který startoval až za Varzim. Nuvoiarimu navíc nestačilo samotné vedeni, za každou cenu chtěl dojet před Varzim. Proto za tmy, jakmile spatřil na silnici v dálce Varziho světla, vypnul svoje reflektory, aby jej Varzi nemohl vidět ve zpětných zrcátkách, a rychlostí přesahující 150 km/h se řítil za svým soupeřem několik desítek kilometrů. Světla znovu rozsvítil teprve v okamžiku, kdy šokovaného Varziho těsně před cílem předjel. Vaizi málem puknul vzteky, protože týmový šéf Vittorio Jano mu prý v obavách, aby v honbě za vítězstvím nehavarovali oba jezdci, řekl, že vede, a nařídil mu zvolnit. Dobře věděl, že v Nuvolariho případě by to nemělo smysl. Nuvolari pak prohlásil: „Od Říma jsem nepochyboval, že vyhraji, auto fungovalo výborně a mohl jsem jet ještě mnohem rychleji. Nejtěžší chvíle v závodě pro mě byla, když mě Jano v Boloni asi na pět minut zamkl v místnosti a přinutil mě, abych se umyl a najedl. Byl jsem v takovém tranzu, abych znovu vyjel, že jsem se málem popral s lidmi v depu. Byl jsem tak vzrušený, že jsem nevnímal argumenty, že mám závod v kapse a mohu jet v klidu." Nuvolari vyhrál časem 16 hodin, 18 minut a 59 sekund a jeho průměrná rychlost poprvé překročila hranici 100 km/h!
Ročník 1931 ovlivnil krach na newyorské burze. Mercedes omezil závodní' aktivity, ale Caracciolovi se podařilo uzavřít dohodu, že mu výrobce poskytne auto a skromnou podporu výměnou za veškeré odměny, které vyhraje. Se speciálně odlehčeným, kompresorem přeplňovaným Mercedesem SSKL jej čekal souboj s hvězdami Nuvolarim, Varzim, Camparim, Arcangelim a Morandim, přitom neměl dostatek mechaniků, takže poté, co se během zastávky postarali o jeho auto, uháněli nejkratší cestou na další servisní místo, kde museli být dříve než závodník. Caracciola se v úseku do Boloni ujal vedení a průměrem 154 km/h výrazně překonal starý rekord.
Nuvolari se po počátečních problémech dotáhl na odstup pouhých pěti minut a v Římě už o dvě minuty vedl Ital. Během noci se ve vedení vystřídalo několik závodníků a vypadalo to na vítězství Campariho.
Nuvolari musel osmnáctkrát měnit pneumatiky a pokračoval i se zakrváceným obličejem poté, co se uhodil o čelní okno.
Po rozbřesku ale Caracciola chytil druhý dech a po 16 hodinách a 10 minutách se stal překvapivě prvním a na dlouho posledním cizincem, který dokázal vyhrát Mille Miglia...
Po úspěchu Mercedesu však v dalších letech pokračovala nadvláda Alfy Romeo a závod rok od roku zrychloval a při tom se vozy i jezdci dostávali na samou hranici.
Ročník 1938 byl mimořádně dramatický, když Pintacudu navzdory jeho fantastické stíhací jízdě porazil o pouhé dvě minuty Clemente Biondetti s časem 11 hodin a 58 minut! Stínem však byla tragická havárie amatérské posádky Lancie Aprilia, která za Boloňou z nikdy zcela nevyjasněných příčin vyletěla ze silnice do davu diváků a zabila deset lidí včetně sedmi dětí a třiadvacet těžce zranila. Mussolini o den později pod dakem veřejnosti zakázal závody na veřejných silnicích a v obcích, takže se v roce 1939 Mille Miglia po dvanácti letech poprvé nekonala.
Další závod Mille Miglia se jel až v roce 1947 na válkou poničených italských silnicích, kdy se jezdilo v obráceném gardu po směru hodinových ručiček, a kvůli zničeným mostům a mnoha objížďkám měla trať délku 1132 mil. Další velký problém spočíval v nedostatku pneumatik a benzínu, ale nakonec se podařilo vyjednat, že každá posádka dostane pět pneumatik Pirelli a plnou nádrž benzínu. Počet přihlášených posádek rázem vzrostl na 245, ale nikdo nepočítal s italskou vykutáleností, takže devadesát účastníků se vypařilo ještě před startem! Obnovený závod vyhrál Biondetti s Alfou o šestnáct minut před Nuvolarim s již silně podlomeným zdravím, kterého museli z auta vytáhnout.
OMLOUVÁM SE, ŽE JSEM VYHRÁL
V roce 1948 získal Nuvolariho do svého týmu na poslední chvíli Enzo Ferrari. Závod startoval o půlnoci za silného deště a Nuvolari se postupem času dostal do vedení, ale pak mu ve vysoké rychlosti odletěla nad hlavou kapota („Je to lepší, motor bude lépe chladit," křičel na svého vyděšeného spolujezdce) a při průjezdu průsmyky se navíc uvolnilo sedadlo, které Nuvolari vyhodil z auta a posadil se na pytlík s pomeranči. Na další zastávce mu radili, ať s doslova rozpadajícím se autem raději odstoupí, ale Nuvolari mávnul rukou a pokračoval. V dalším úseku po selhání brzd poškodil auto a pokračovat definitivně nemohl. Nakonec vyhrál Biondetti s dalším Ferrari a proslov po svém třetím triumfu zahájil s ohledem na Nuvolariho slovy: „Omlouvám se, že jsem vyhrál." V roce 1949 se závod vrátil k tradiční délce i orientaci proti směru hodinových ručiček a na stan se postavilo přes 300 posádek. Pro lepší přehled nesla auta poprvé startovní čísla podle startovního času. Potřetí v řadě a počtvrté celkově vyhrál Biondetti s dvanáctiválcovým Ferrari s průměrem 132 km/h a stal se nejúspěšnějším jezdcem Mille Miglia všech dob.
V jedenapadesáti letech!
V letech 1948 až 1953 vyhrávalo výhradně Ferrari, velkou tragédií pak bylo, když v srpnu 1953 zemřel na mrtvici jeden z nejlepších závodníků světa Tazio Nuvolari, jehož pohřbu se zúčastnilo padesát tisíc lidí. Jeho rakev na automobilovém šasi tlačili Ascari, Fangio a Villoresi.
Ročník 1954 nedokončilo žádné z továrních ferrari, včetně Marzotta, jehož spolujezdkyní byla mladá švagrová, a Enzovu nadvládu tak po dlouhých letech přerušil Alberto Ascari s šestiválcovou Lancií o výkonu 265 koní.
Horkou chvíli prožil v cíli šestý Hans Hermann, před kterým se stáhly železniční závory a bylo jasné, že už auto z vysoké rychlosti nestačí ubrzdit. Naštěstí jel s nizoučkým Porsche 550 Spyder, takže jen poklepal na helmu svému spolujezdci, aby se sklonil, a k úžasu diváků stačili projet těsně pod závorami, přímo před přijíždějícím rychlíkem!
Ročník 1955 vešel nesmazatelně do dějin motoristického sportu, když Stirling Moss předvedl jeden z nejúžasnějších sportovních výkonů všech dob. Mercedes políčil na vítězství těžkými zbraněmi, když připravil úchvatný 300SLR, odvozený od formule 1. Řadový třílitrový osmiválec o výkonu 310 koni dokázal auto rozjet až na 290 km/h a respekt vzbuzovala i jezdecká sestava s mistrem mistrů Fangiem, mladým Mossem, Hermannem a Klingem. U Mercedesu trvali na tom, aby si všichni projeli tréninkově trasu minimálně pětkrát, a například Kling nakonec najezdil padesát tisíc kilometrů. Zatímco Fangio a Kling se obešli bez spolujezdce, Mossův kolega Denis Jenkinson, novinář a bývalý mistr světa se sajdkárou, si během šesti tréninkových jízd zapsal poznámky na pětimetrovou roli papíru a pomocí nacvičených znakových signálů Mossovi předával informace během závodu.
Kromě navigování měl za úkol také blikat svědy, když dojeli pomalejší auto. Moss s dnes slavným číslem 722 odstartoval v 7 hodin a 22 minut, 24 minut po Fangiovi, zatímco Ferrari Castellottiho a Taruffiho měl hned za sebou. Když Moss uháněl 290 km/h po rovince k Veroně, spatřil za sebou rudé Castellottiho Ferrari, blížící se neuvěřitelnou rychlostí. Mladý Brit pokračoval naplno, ale pak v jedné zatáčce udělal chybu a byl rád, že nehavaroval. Když se Ferrari prohnalo kolem Mosse, Castellotti se s úsměvem otáčel přes rameno a jel jako šílenec, každou zatáčku smykem, za sebou nechával černé stopy a oblaka kouře. Moss usoudil, že takové tempo nemůže vydržet, a nechal Itala ujet.
Nemýlil se. V Římě zjistili, že vedou před Taruffim, Hermannem, Klingem a Fangiem. Moss dále držel brutální tempo a do cíle 1596 km dlouhého závodu dorazili po 10 hodinách 7 minutách a 48 sekundách s nadpozemským rychlostním průměrem 159,65 km/h! Druhý Fangio dojel na sedm válců a na Mosse ztratil přes půl hodiny.
Velkolepé oslavy vítězství Mercedesu v srdečním závodu Italů mohly začít...
V tu chvíli by nikoho nenapadlo, že sláva Mille Miglia brzy pohasne. V roce 1956 vyhrál Eugenio Castellotti s Ferrari 290 MM Spider Scaglietti, ale závod poznamenaly smrtelné havárie. V roce 1957 se závodilo naposledy - posledním vítězem se stal Piero Taruffi s Ferrari 315 Sport, bohužel ve stínu tragédie.
De Portagovi těsně před cílem explodovala přední pneumatika, neovladatelné auto vyletělo ze silnice do diváků a poté se odrazilo přes silnici do diváků na protější straně. Kromě de Portaga a navigátora Nelsona přišlo o život deset lidí včetně pěti dětí a dvacet dalších bylo zraněno. Týmu Ferrari bylo kladeno za vinu, že kvůli úspoře času nevyměnili pneumatiky. O tři dny později italská vláda vyhlásila konec Mille Miglia a zakázala veškeré závody na veřejných silnicích. Tak skončila jedna legenda...
***
Příště: Le Mans
***
V NOCI DIVÁCI ZAPALOVALI POCHODNĚ, ABY OSVĚTLOVALI CESTU.
NUVOLARI VYPNUL SVĚTLA A ŘÍTIL SE ZA VARZIM INKOGNITO.
CASTELLOTTI PŘEDJEL MOSSE, S ÚSMĚVEM SE OHLÉDL PŘES RAMENO A UJÍŽDĚL MU JAKO ŠÍLENEC VE SMYCÍCH A KOUŘI.
***
MILLE MIGLIA STORICA
Od roku 1977 připomíná slavné časy jednoho z nejnáročnějších motoristických závodů světa několikadenní akce Mile Miglia Storica, jíž se účastní historická : auta, vyrobená před rokem 1957. Tehdejší mimořádné dobrodružství se spoustou nástrah, jimž musely posádky čelit, si při dnešní úrovni bezpečnosti aut i okruhů už vůbec nedokážeme představit, < ale naši hlubokou úctu si zaslouží nejen vítězové Mille Miglia, ale každý, kdo měl dost odvahy obrovské riziko podstoupit. Úctu si ovšem nezaslouží ti, kdo se spokojili s pěti pneumatikami a nádrží benzínu zcela bez rizika
Autor Jan Cacek
Speed
16.02.2009
Všechny motoristické závody jsou výzva.. Někdy však může jedna výzva nad těmi ostatními vysoko vyčnívat. Co takhle urazit tisíc mil na jeden zátah?
HD VLASTNE POTŘEBUJETE k závodění? Základ je mít co nejlepší auto, umět ho co nejlépe ovládat, a pak mít co nejlepší zázemí.. Což přirozeně není objev srovnatelný s výpravou Kryštofa Kolumba, ale to není vše. Musíte mít také pořádnou fyzickou kondici a schopnost pekelného soustředění. Ano, pekelně se soustředit a vydržet hodinu a půl jako například ve formuli 1. Vytrvalostní závody před vás potom kladou výzvu závodit v plném tempu a nasazení nějaké tři hodiny, což už je pořádně obdivuhodná porce. A teď si představte, že byste měli vydržet závodit dvacet hodin. Bez odpočinku. Nikdo vás nevystřídá. S autem, do kterého byste se dnes báli sednout, natož s ním závodit. Dvacet hodin!
Ano, přesně takové byly začátky pravděpodobně nejnáročnějšího motoristického závodu světa. Závodu, díky němuž historie poznala něco, co bývá pokládáno za jeden z nejpamátnějších sportovních výkonů všech dob. Mille Miglia, seznamte se!
Myšlenka uspořádat náročný závod dlouhý tisíc mil, tedy přibližně 1600 kilometrů, se zrodila v hlavách mladých italských aristokratů Ayma Maggiho a Franca Mazottiho z Brescie jako důsledek faktu, že jejich město přišlo o pořádání italské grand prix ve prospěch Monzy. Trasa nového závodu, nazvaného Mille Miglia, vedla z Brescie do Říma a zpět, měla tvar osmičky a účastníci na ní projeli prakticky celou severní polovinu Apeninského poloostrova. Do prvního ročníku závodu se přihlásilo celkem 77 posádek, přičemž ve startovním poli byly nejhojněji zastoupeny byly značky Alfa Romeo, Fiat, Lancia a OM (Officine Meccaniche). Organizátoři hodně mysleli na bezpečnost diváků, takže po celé trase na přihlížející dávalo pozor více než pětadvacet tisíc vojáků.
Závodníci museli projet čtrnáct kontrolních stanovišť. Jako první startovala nejsilnější auta a primát držel sám zakladatel hrabě Maggi s osmilitrovou Isottou Fraschini. Nikdo nemohl vědět, za jak dlouho lze Mille Miglia absolvovat ani zda je lepší vsadit spíše na vytrvalost co nejrobustnějších aut, nebo naopak na rychlé a lehké auto. Všichni mířili do neznáma. Konečně. Je tu 26. březen 1927, osm hodin ráno a start historicky první Mille Miglia! Vedení první etapy do Boloni se ujal vynikající Brilli-Peri s Alfou Romeo a své vedení si udržel i při náročném výjezdu v prachu a kamení do průsmyků Raticosa a Futa, ale po průjezdu Římem ho zradil motor. Zde má kořeny pověra, že kdo vede v Římě, nevyhraje. Po setmění diváci zapalovali pochodně, aby závodníci lépe viděli na cestu. Vítězem historicky prvního ročníku se nakonec stal Ferdinando Minoia s OM 665 S v čase 21 hodin, 4 minuty a 48 sekund při průměrné rychlosti přes 77 km/h.
Další dva ročníky vyhrál podsaditý Giuseppe Campari s tovární Alfou Romeo a všem bylo jasné, že Mille Miglia zrychluje. V roce 1928 Campari ubral z Minoiova času dvě hodiny, o rok později další hodinu. Minoia tehdy dokončil na šestém místě, přestože po srážce s německým ovčákem mířila příď jeho Alfy jinam než záď. Závod se stal pevnou součástí italského národního povědomí a jeho popularita nebývalé rostla. Jakmile ustoupila zima, po venkovských silnicích kolem Brescie se proháněli trénující závodníci v naději, že právě oni získají vysněné
TAKTIKA VYHRÁVÁ ZÁVOD
V roce 1930 se počet startujících oproti předchozímu ročníku téměř zdvojnásobil a pořadatelé dokonce vypsali zvláštní třídy, v nichž mohl závodit kdokoli se soukromým autem bez přímé nebo nepřímé tovární podpory. Tentokrát se ale vše neslo v duchu velkého souboje nesmiřitelných rivalů Achille Varziho a Tazia Nuvolariho s alfami, tým navíc neponechal nic náhodě a angažoval ještě minulého vítěze Campariho, který nechtěl o své vavříny přijít bez boje. Celá Itálie se rozdělila na dva tábory. Na startu se objevil i mladý Němec Rudolf Caracciola s Mercedesem SSK. V nejrychlejší čisti do Boloni se vedení ujal Arcangeli s Maserati, ale s vadnoucími brzdami havaroval v Apeninách a do čela šel Nuvolari, který startoval až za Varzim. Nuvoiarimu navíc nestačilo samotné vedeni, za každou cenu chtěl dojet před Varzim. Proto za tmy, jakmile spatřil na silnici v dálce Varziho světla, vypnul svoje reflektory, aby jej Varzi nemohl vidět ve zpětných zrcátkách, a rychlostí přesahující 150 km/h se řítil za svým soupeřem několik desítek kilometrů. Světla znovu rozsvítil teprve v okamžiku, kdy šokovaného Varziho těsně před cílem předjel. Vaizi málem puknul vzteky, protože týmový šéf Vittorio Jano mu prý v obavách, aby v honbě za vítězstvím nehavarovali oba jezdci, řekl, že vede, a nařídil mu zvolnit. Dobře věděl, že v Nuvolariho případě by to nemělo smysl. Nuvolari pak prohlásil: „Od Říma jsem nepochyboval, že vyhraji, auto fungovalo výborně a mohl jsem jet ještě mnohem rychleji. Nejtěžší chvíle v závodě pro mě byla, když mě Jano v Boloni asi na pět minut zamkl v místnosti a přinutil mě, abych se umyl a najedl. Byl jsem v takovém tranzu, abych znovu vyjel, že jsem se málem popral s lidmi v depu. Byl jsem tak vzrušený, že jsem nevnímal argumenty, že mám závod v kapse a mohu jet v klidu." Nuvolari vyhrál časem 16 hodin, 18 minut a 59 sekund a jeho průměrná rychlost poprvé překročila hranici 100 km/h!
Ročník 1931 ovlivnil krach na newyorské burze. Mercedes omezil závodní' aktivity, ale Caracciolovi se podařilo uzavřít dohodu, že mu výrobce poskytne auto a skromnou podporu výměnou za veškeré odměny, které vyhraje. Se speciálně odlehčeným, kompresorem přeplňovaným Mercedesem SSKL jej čekal souboj s hvězdami Nuvolarim, Varzim, Camparim, Arcangelim a Morandim, přitom neměl dostatek mechaniků, takže poté, co se během zastávky postarali o jeho auto, uháněli nejkratší cestou na další servisní místo, kde museli být dříve než závodník. Caracciola se v úseku do Boloni ujal vedení a průměrem 154 km/h výrazně překonal starý rekord.
Nuvolari se po počátečních problémech dotáhl na odstup pouhých pěti minut a v Římě už o dvě minuty vedl Ital. Během noci se ve vedení vystřídalo několik závodníků a vypadalo to na vítězství Campariho.
Nuvolari musel osmnáctkrát měnit pneumatiky a pokračoval i se zakrváceným obličejem poté, co se uhodil o čelní okno.
Po rozbřesku ale Caracciola chytil druhý dech a po 16 hodinách a 10 minutách se stal překvapivě prvním a na dlouho posledním cizincem, který dokázal vyhrát Mille Miglia...
Po úspěchu Mercedesu však v dalších letech pokračovala nadvláda Alfy Romeo a závod rok od roku zrychloval a při tom se vozy i jezdci dostávali na samou hranici.
Ročník 1938 byl mimořádně dramatický, když Pintacudu navzdory jeho fantastické stíhací jízdě porazil o pouhé dvě minuty Clemente Biondetti s časem 11 hodin a 58 minut! Stínem však byla tragická havárie amatérské posádky Lancie Aprilia, která za Boloňou z nikdy zcela nevyjasněných příčin vyletěla ze silnice do davu diváků a zabila deset lidí včetně sedmi dětí a třiadvacet těžce zranila. Mussolini o den později pod dakem veřejnosti zakázal závody na veřejných silnicích a v obcích, takže se v roce 1939 Mille Miglia po dvanácti letech poprvé nekonala.
Další závod Mille Miglia se jel až v roce 1947 na válkou poničených italských silnicích, kdy se jezdilo v obráceném gardu po směru hodinových ručiček, a kvůli zničeným mostům a mnoha objížďkám měla trať délku 1132 mil. Další velký problém spočíval v nedostatku pneumatik a benzínu, ale nakonec se podařilo vyjednat, že každá posádka dostane pět pneumatik Pirelli a plnou nádrž benzínu. Počet přihlášených posádek rázem vzrostl na 245, ale nikdo nepočítal s italskou vykutáleností, takže devadesát účastníků se vypařilo ještě před startem! Obnovený závod vyhrál Biondetti s Alfou o šestnáct minut před Nuvolarim s již silně podlomeným zdravím, kterého museli z auta vytáhnout.
OMLOUVÁM SE, ŽE JSEM VYHRÁL
V roce 1948 získal Nuvolariho do svého týmu na poslední chvíli Enzo Ferrari. Závod startoval o půlnoci za silného deště a Nuvolari se postupem času dostal do vedení, ale pak mu ve vysoké rychlosti odletěla nad hlavou kapota („Je to lepší, motor bude lépe chladit," křičel na svého vyděšeného spolujezdce) a při průjezdu průsmyky se navíc uvolnilo sedadlo, které Nuvolari vyhodil z auta a posadil se na pytlík s pomeranči. Na další zastávce mu radili, ať s doslova rozpadajícím se autem raději odstoupí, ale Nuvolari mávnul rukou a pokračoval. V dalším úseku po selhání brzd poškodil auto a pokračovat definitivně nemohl. Nakonec vyhrál Biondetti s dalším Ferrari a proslov po svém třetím triumfu zahájil s ohledem na Nuvolariho slovy: „Omlouvám se, že jsem vyhrál." V roce 1949 se závod vrátil k tradiční délce i orientaci proti směru hodinových ručiček a na stan se postavilo přes 300 posádek. Pro lepší přehled nesla auta poprvé startovní čísla podle startovního času. Potřetí v řadě a počtvrté celkově vyhrál Biondetti s dvanáctiválcovým Ferrari s průměrem 132 km/h a stal se nejúspěšnějším jezdcem Mille Miglia všech dob.
V jedenapadesáti letech!
V letech 1948 až 1953 vyhrávalo výhradně Ferrari, velkou tragédií pak bylo, když v srpnu 1953 zemřel na mrtvici jeden z nejlepších závodníků světa Tazio Nuvolari, jehož pohřbu se zúčastnilo padesát tisíc lidí. Jeho rakev na automobilovém šasi tlačili Ascari, Fangio a Villoresi.
Ročník 1954 nedokončilo žádné z továrních ferrari, včetně Marzotta, jehož spolujezdkyní byla mladá švagrová, a Enzovu nadvládu tak po dlouhých letech přerušil Alberto Ascari s šestiválcovou Lancií o výkonu 265 koní.
Horkou chvíli prožil v cíli šestý Hans Hermann, před kterým se stáhly železniční závory a bylo jasné, že už auto z vysoké rychlosti nestačí ubrzdit. Naštěstí jel s nizoučkým Porsche 550 Spyder, takže jen poklepal na helmu svému spolujezdci, aby se sklonil, a k úžasu diváků stačili projet těsně pod závorami, přímo před přijíždějícím rychlíkem!
Ročník 1955 vešel nesmazatelně do dějin motoristického sportu, když Stirling Moss předvedl jeden z nejúžasnějších sportovních výkonů všech dob. Mercedes políčil na vítězství těžkými zbraněmi, když připravil úchvatný 300SLR, odvozený od formule 1. Řadový třílitrový osmiválec o výkonu 310 koni dokázal auto rozjet až na 290 km/h a respekt vzbuzovala i jezdecká sestava s mistrem mistrů Fangiem, mladým Mossem, Hermannem a Klingem. U Mercedesu trvali na tom, aby si všichni projeli tréninkově trasu minimálně pětkrát, a například Kling nakonec najezdil padesát tisíc kilometrů. Zatímco Fangio a Kling se obešli bez spolujezdce, Mossův kolega Denis Jenkinson, novinář a bývalý mistr světa se sajdkárou, si během šesti tréninkových jízd zapsal poznámky na pětimetrovou roli papíru a pomocí nacvičených znakových signálů Mossovi předával informace během závodu.
Kromě navigování měl za úkol také blikat svědy, když dojeli pomalejší auto. Moss s dnes slavným číslem 722 odstartoval v 7 hodin a 22 minut, 24 minut po Fangiovi, zatímco Ferrari Castellottiho a Taruffiho měl hned za sebou. Když Moss uháněl 290 km/h po rovince k Veroně, spatřil za sebou rudé Castellottiho Ferrari, blížící se neuvěřitelnou rychlostí. Mladý Brit pokračoval naplno, ale pak v jedné zatáčce udělal chybu a byl rád, že nehavaroval. Když se Ferrari prohnalo kolem Mosse, Castellotti se s úsměvem otáčel přes rameno a jel jako šílenec, každou zatáčku smykem, za sebou nechával černé stopy a oblaka kouře. Moss usoudil, že takové tempo nemůže vydržet, a nechal Itala ujet.
Nemýlil se. V Římě zjistili, že vedou před Taruffim, Hermannem, Klingem a Fangiem. Moss dále držel brutální tempo a do cíle 1596 km dlouhého závodu dorazili po 10 hodinách 7 minutách a 48 sekundách s nadpozemským rychlostním průměrem 159,65 km/h! Druhý Fangio dojel na sedm válců a na Mosse ztratil přes půl hodiny.
Velkolepé oslavy vítězství Mercedesu v srdečním závodu Italů mohly začít...
V tu chvíli by nikoho nenapadlo, že sláva Mille Miglia brzy pohasne. V roce 1956 vyhrál Eugenio Castellotti s Ferrari 290 MM Spider Scaglietti, ale závod poznamenaly smrtelné havárie. V roce 1957 se závodilo naposledy - posledním vítězem se stal Piero Taruffi s Ferrari 315 Sport, bohužel ve stínu tragédie.
De Portagovi těsně před cílem explodovala přední pneumatika, neovladatelné auto vyletělo ze silnice do diváků a poté se odrazilo přes silnici do diváků na protější straně. Kromě de Portaga a navigátora Nelsona přišlo o život deset lidí včetně pěti dětí a dvacet dalších bylo zraněno. Týmu Ferrari bylo kladeno za vinu, že kvůli úspoře času nevyměnili pneumatiky. O tři dny později italská vláda vyhlásila konec Mille Miglia a zakázala veškeré závody na veřejných silnicích. Tak skončila jedna legenda...
***
Příště: Le Mans
***
V NOCI DIVÁCI ZAPALOVALI POCHODNĚ, ABY OSVĚTLOVALI CESTU.
NUVOLARI VYPNUL SVĚTLA A ŘÍTIL SE ZA VARZIM INKOGNITO.
CASTELLOTTI PŘEDJEL MOSSE, S ÚSMĚVEM SE OHLÉDL PŘES RAMENO A UJÍŽDĚL MU JAKO ŠÍLENEC VE SMYCÍCH A KOUŘI.
***
MILLE MIGLIA STORICA
Od roku 1977 připomíná slavné časy jednoho z nejnáročnějších motoristických závodů světa několikadenní akce Mile Miglia Storica, jíž se účastní historická : auta, vyrobená před rokem 1957. Tehdejší mimořádné dobrodružství se spoustou nástrah, jimž musely posádky čelit, si při dnešní úrovni bezpečnosti aut i okruhů už vůbec nedokážeme představit, < ale naši hlubokou úctu si zaslouží nejen vítězové Mille Miglia, ale každý, kdo měl dost odvahy obrovské riziko podstoupit. Úctu si ovšem nezaslouží ti, kdo se spokojili s pěti pneumatikami a nádrží benzínu zcela bez rizika
Alfetta GTV L
Re: Historie Alfy Romeo
Radim: kurňa tenhle skvělý článek jsem úplně přehlédnu..... Opravdu parádní čtení, tohle je opravdu něco jiného než dnešní metrosexulání formule 1....
Richie, nešlo by to hodit na homepage a zařadit mezi články?????
All: pomůžete mi někdo přeložit větu: "When the Spider premiered it sported a "boat tail"... the rear sloped to a point just like the front." nechápu hlavně to sloveso "sported".....
Richie, nešlo by to hodit na homepage a zařadit mezi články?????
All: pomůžete mi někdo přeložit větu: "When the Spider premiered it sported a "boat tail"... the rear sloped to a point just like the front." nechápu hlavně to sloveso "sported".....
Spider 2000 (1975), 90 V6 QO (1984), Giulia Super 2000 Track car project (1975) + nějaké ty Giulie v rodině :-)
Re: Historie Alfy Romeo
slo zaradim to tam...a slibuju ze driv nez Kleuv clanekKubas píše:
Richie, nešlo by to hodit na homepage a zařadit mezi články?????
Zakladatel webu a fóra Alfisti.cz...
- roberto37
- SemTuFurt
- Příspěvky: 3356
- Registrován: 22.2.2007, čtv 23:35
- Bydliště: Zeltweg, AT
- Kontaktovat uživatele:
Re: Historie Alfy Romeo
Tak jsem si přečetl nový článek a ....... Jděte už s těma starýma plechovkama k šípku
Já ty auta chci všechny
Teď vážně: díky moc =D> =D>
Já ty auta chci všechny
Teď vážně: díky moc =D> =D>
AR Giula 2,0 Super
AR 159Ti 2,0 JTDm SW MRDKA Bianco Dehet
EX AR SW 156 2,0 JTS konečně zase doma
EX AR SW 2,0JTS Selespeed Ferrari zábava pro Plebs
Nejsem AFTOMEKÁNIK, moje drobné "oprafy" fesměs končí felkou katastrofou
AR 159Ti 2,0 JTDm SW MRDKA Bianco Dehet
EX AR SW 156 2,0 JTS konečně zase doma
EX AR SW 2,0JTS Selespeed Ferrari zábava pro Plebs
Nejsem AFTOMEKÁNIK, moje drobné "oprafy" fesměs končí felkou katastrofou
- rosso155
- SemTuFurt
- Příspěvky: 3174
- Registrován: 16.7.2008, stř 18:54
- Bydliště: Prácheň
- Kontaktovat uživatele:
Re: Historie Alfy Romeo
super počteníčko, díky =D>
2007 AR 159 2,2 JTS Ti - nero metallico
2002 AR 156 2.5 V6 24V SW - grigio metallico (ex)
1996 AR 155 1.8 TS Sport - rosso (ex)
1987 AR 75 2.5 V6 - rosso (ex)
2023 DAF XG 480 + 2023 návěs Krone
ALFOU SE NEJEZDÍ, ALFOU SE ŽIJE
2002 AR 156 2.5 V6 24V SW - grigio metallico (ex)
1996 AR 155 1.8 TS Sport - rosso (ex)
1987 AR 75 2.5 V6 - rosso (ex)
2023 DAF XG 480 + 2023 návěs Krone
ALFOU SE NEJEZDÍ, ALFOU SE ŽIJE
Re: Historie Alfy Romeo
Kubas:
All: pomůžete mi někdo přeložit větu: "When the Spider premiered it sported a "boat tail"... the rear sloped to a point just like the front." nechápu hlavně to sloveso "sported".....
Smysl je někde tady:"Když Spider představil sportovně vyhlížející "člunovitou záď",záď se
sklonila až ke stejnému bodu/na úroveň/ předku."..
All: pomůžete mi někdo přeložit větu: "When the Spider premiered it sported a "boat tail"... the rear sloped to a point just like the front." nechápu hlavně to sloveso "sported".....
Smysl je někde tady:"Když Spider představil sportovně vyhlížející "člunovitou záď",záď se
sklonila až ke stejnému bodu/na úroveň/ předku."..
- Kůrkyn
- SemTuFurt
- Příspěvky: 4913
- Registrován: 13.5.2007, ned 23:56
- Bydliště: Pacov
- Kontaktovat uživatele:
Re: Historie Alfy Romeo
Prostě osso di sepia - sepiová kost
Re: Historie Alfy Romeo
Kubas to jistě s půlročním zpožděním a několik měsíců po vydání toho článku ocení
Ale díky
Ale díky
Alfa 2600 Sprint * Alfa 2000 Spider * Alfetta GT * 75 1.6 IE * 164 2.0 V6 TB * projekt AR51 Matta *Giulia Veloce
ex: 147 JTD, 147 2.0TS, 147 GTA, 156 2.4 MJET a hromada fiatů, jedna Lancia a jeden trabant
ex: 147 JTD, 147 2.0TS, 147 GTA, 156 2.4 MJET a hromada fiatů, jedna Lancia a jeden trabant
- Doktor1962
- Nováček
- Příspěvky: 147
- Registrován: 25.3.2008, úte 12:46
Re: Historie Alfy Romeo
Chlapi, co je tohle za Alfu? http://www.autorevue.cz/Bleskovky/Alfa- ... fault.aspx
- roberto37
- SemTuFurt
- Příspěvky: 3356
- Registrován: 22.2.2007, čtv 23:35
- Bydliště: Zeltweg, AT
- Kontaktovat uživatele:
Re: Historie Alfy Romeo
Auto, který bych si asi nikdy nekoupil (ani kdybych na něj měl ), ale kdyby to vyřešilo AR budoucnost, podobně jako Cayenne u Porsche, byl bych za něj rád. Takže Kamal go go
AR Giula 2,0 Super
AR 159Ti 2,0 JTDm SW MRDKA Bianco Dehet
EX AR SW 156 2,0 JTS konečně zase doma
EX AR SW 2,0JTS Selespeed Ferrari zábava pro Plebs
Nejsem AFTOMEKÁNIK, moje drobné "oprafy" fesměs končí felkou katastrofou
AR 159Ti 2,0 JTDm SW MRDKA Bianco Dehet
EX AR SW 156 2,0 JTS konečně zase doma
EX AR SW 2,0JTS Selespeed Ferrari zábava pro Plebs
Nejsem AFTOMEKÁNIK, moje drobné "oprafy" fesměs končí felkou katastrofou
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 36 hostů