Alfa Romeo 1750/2000

Alfa Romeo 1750/2000 měla uspokojit ty zákazníky, kteří požadovali více prostoru, komfortu i výkonu, než kolik nabízela Giulia. Jak se v zápětí ukázalo tento úkol splnila na výbornou. Technický koncept kompaktního sedanu Giulia se výborně osvědčil, a tak není divu, že jej Alfa Romeo využila i pro svůj větší model. Nový sedan Alfa Romeo spadající tehdy do vyšší střední třídy měl mezinárodní novinářskou prezentaci v lednu 1968 v jihoitalském městečku Vietri sul Mare. Vůz dostal označení 1750, což nejen korespondovalo s objemem motoru, ale také připomínalo stejně značenou a sportovně velmi úspěšnou řadu milánských modelů vyráběnou ve 30. letech. Jak jsme již uvedli, základem sedanu Alfa Romeo 1750 se stala Giulia, její karoserie ovšem doznala podstatných změn. V první řadě byla citelně prodloužena – rozvor narostl z 2510 na 2570 mm, tedy o 60 mm. Zvětšení zaznamenal také přední a zadní převis, takže celková délka „sedmnáctsetpadesátky“ dosáhla 4390 mm (Giulia podle provedení vykazovala hodnotu 4160-4185 mm). Šířka (1565 mm) i výška (1430 mm), stejně jako rozchod obou náprav (1234/1274 mm),zůstaly nezměněny. Zvětšená karoserie měla zároveň dostat modernější fazonu, což dostalo na starosti designérské studio Pininfarina. Svého úkolu se zhostilo (jak bývá zvykem) na výbornou. Všechny vnější panely byly ve srovnání s Giulií vyhlazeny, konce pontonu elegantně zaobleny a zadní okno se již „nezakuovalo“ do sloupků. Nové protáhlé proporce byly mistrně vyváženy, takže novinka působila ještě elegantněji než výchozí Giulia. Dva páry nestejně velkých kruhových světlometů i horizontálně orientované koncové svítilny ji sice poněkud připomínaly, přesto se však lišily.
Interiér konstruktéři navrhli tak, aby čtveřice cestujících měla plný komfort i na dlouhých cestách. Prvním předpokladem ke splnění tohoto cíle se stal již zmiňovaný rozvor o 60 mm, který byl plně využit ve prospěch nohou zadních cestujících. Díky tomu, že se o stejnou hodnotu protáhli i zadní dveře, pasažérům se také snadněji nastupovalo. Přední a zadní sedadla byla rozměrnější a tedy i komfortnější než u Giulie a zadní místa oddělovala výklopná loketní opěrka. Sedadla byla čalouněna velurem, na přání pak kůží a podlahu pokrýval kvalitní koberec. Přístrojová deska zdobená imitací dřeva měla originální, a přitom velmi elegantní uspořádání – z nízkého základního tvaru efektně vystupovala dvojice oddělených kruhových přístrojů – otáčkoměru a rychloměru (podobné řešení se o 30 let později uplatnilo u Alfy 156). Další čtyři menší „budíky“ (palivoměr, teploměr chladící kapaliny, hodiny a teploměr oleje) našly své místo na středové konzole nad řadící pákou. Za povšimnutí stojí i to, že spínací skříňka se již nacházela na obvyklém místě vpravo vedle sloupku volantu. (Giulia jí měla nezvykle vlevo) K pasivní bezpečnosti Alfy 1750 přispěly nejen tuhá střední část skeletu a prodložené deformační zóny přídě i zádě, ale např. také zapuštěné vnitřní kliky dveří.
Podvozkové orgány byly bez větších změn převzaté z osvědčené Giulie. Přední nápravu tedy tvořily lichoběžníkové závěsy, zadní kola spočívala na tuhé nápravě vedené dvojicí podélných ramen a příčně ustavené vzpěrou ve tvaru T. O odpružení se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, přední nápravu doplňoval příčný zkrutný stabilizátor. Maticové řízení mohlo být na přání opatřeno oběhem kuliček pro snížení ovládací síly na volantu. Všechna kola (obutá do pneumatik rozměru 165 R14) skrývala kotoučové brzdy, nutnou ovládací sílu na pedál snižoval standardně montovaná podtlakový posilovač. Stejně jako Giulia, také „sedmnáctsetpadesátka“ se také mohla chlubit na svou dobu špičkovými jízdními vlastnostmi, které řidiči umožňovaly jezdit hodně ostře, přitom však bezpečně. Vůz byl na trhu přijat velmi příznivě a dočkal se vysokého hodnocení odborné motoristického tisku. Jako nejpádnější důkaz stačí uvézt, že získal pěkné druhé místo v prestižní anketě o evropský titul Automobil roku 1968. To rovněž potvrdilo mimořádnou technickou i stylistickou pokrokovost Giulie, představené již v roce 1962!
Pod kapotou Alfy 1750 spočíval čtyřválec (samozřejmě opatřený typickým dvouvačkovým ventilový rozvodem), který z objemu 1779 cm3 dával velmi pěkných 114 koní. Vzhledem k pohotovostní hmotnosti pouhých 1110 kg není divu, že automobilu uděloval vysoce nadprůměrný temperament. Posádku navíc oblažoval krásným hlubokým „troubením“ svého sacího traktu, zatímco kolem jdoucí si mohli vychutnat koncert mistrovsky naladěného výfuku. Připomeňme ještě, že u evropské verze měly přípravu palivové směsi na starost dva dvojité karburátory, motory exemplářů učených pro trh USA místo nich dostaly mechanické vícebodové vstřikování paliva Spica. Obě provedení motoru měla sodíkem plněné výfukové ventily, což výrazně snižovalo jejich teplotní namáhání. Točivý moment motoru se (prostřednictvím pětistupňové převodovky a kardanového hřídele) samozřejmě přenášel na zadní kola. Sedan s označením 1750 jel až 180 km/h, na akceleraci z 0 na 100 km/h mu stačilo 11s a výrobce uváděl normovanou spotřebu paliva 13,2 l/100 km.
První inovace byla představena na turínském autosalonu v roce 1969. „Sedmnácsetpadesátka“ tehdy dostala dvouokruhovou brzdovou soustavu, stabilizátor i na zadní nápravu. Nahoře zavěšené všechny pedály, nový volant a halogenové žárovky světlometů. Dynamo nahradil výkonnější alternátor,a tak se v nabídce příplatkové výbavy mohlo objevit také vyhřívané zadní sklo a elektrické stahování oken. Zároveň pohodlnější zákazníci získali možnost místo pětistupňového „manuálu“ zvolit třístupňovou automatiku ZF. Drtivá většina z nich se ovšem o radost z manipulace s přesně se pohybující řadící pákou nenechala připravit – automat se nakonec objevil pouze u 254 vozů. Výroba Sedanu 1750 skončila v roce 1972, přičemž celková bilance činila velmi uspokojivých 89 840 kusů. Z toho počtu mělo 1760 automobilů kvůli přísným americkým emisním normám aplikováno vstřikování paliva.

Fotogalerie 1750

Již v červnu debutovala výkonnější verze označená číslicí 2000, která signalizovala použití silnějšího dvoulitrového motoru. Z objemu 1962 cm3 produkoval úctyhodných 130 koní a díky většímu točivému momentu byl také pružnější. Elegantní sedan se díky němu rozjel až na rychlost 190 km/h a na sprint na stokilometrovou metu mu stačilo okolo 10 vteřin. Normovaná spotřeba tentokrát činila 14,1 l/100 km, palivová nádrž zvětšená ze 46 na 53 l tedy přišla vhod. Nově byl k dispozici příplatkový diferenciál s omezenou svorností, který výrazně zlepšoval trakční schopnosti poháněných zadních kol, a to zejména na povrchu se sníženou adhezí. Na přání se opět místo 5-ti stupňové manuální převodovky montoval třístupňový automat a pro americký trh byl motor rovněž osazen vstřikováním paliva. Poslední ročníky „americké „ dvoutisícovky již měly nainstalován dokonce i neřízený katalyzátor výfukových plynů. Alfu 2000 bylo od typu 1750 poměrně snadno identifikovat – tedy alespoň zepředu. Čtveřice kruhových světlometů totiž dostala shodný průměr a lišila se i maska chladiče zdobená širším firemním trojúhelníkem (od roku 1974 dostala podobně řešenou příď i menší a starší sestra Giulia). Změnu zaznamenaly i koncové svítilny, které se poněkud zvětšily. Disky kol již také ztratily rozměrné „puklice“, na jejichž místo přišly modernější středové kryty. Na přání a za příplatek vůz mohla zdobit elegantní litá kola paprskového designu. Výrazné modifikace zaznamenal rovněž interiér. Ten byl totiž osazen zcela novou deskou s tradičně řešenou kapličkou přístrojů a mohutnější středovou konzolou. První přispělo k lepší ergonomii řidičova pracoviště, to druhé zase k účinnějšímu větrání, resp. Temperování interiéru (výdech topné a ventilační soustavy byly ztrojnásobeny). Důležitým příspěvkem k bezpečnosti vozu a komfortu řidiče i jeho spolujezdce se stalo doplnění jejich opěradel o opěrky hlavy. O mimořádné oblibě dvoutisícovky svědčí i fakt, že se udržela ve výrobě až do roku 1976, takže v nabídce čtyři roky figurovala po boku své nástupkyně, sedanu Alfetta. Celkem vzniklo 89 840 vozů Alfa Romeo 2000, z toho 3395 v „americkém“ provedení se vstřikováním paliva. S přihlédnutím k poměrně luxusní kategorii, do které sedan 1750/2000 ve své době patřily, se jednalo o prodejně velmi úspěšné modely, které ani dnes neztratily svůj pověstný šarm. Není proto divu, že zachovalé „berliny“, jak se tyto vozy často nazývají, se staly velmi obdivovanými a ceněnými youngtimery.

Fotogalerie 2000

Diskuze k tomuto modelu...