Alfou do Londýna a zpět "suchým kolem"

Hampice · Příspěvek od **Hampice** » 25.4.2011, pon 19:45

Trochu mě inspiroval Radar s Chorvatskem, tak jsem se rozohdl popsat "služebku". Třeba se to někdy někomu bude hodit. Jinak Anglii a Londýn vřele doporučuju. Já teď neměl vůbec čas, takže se tam určitě ještě vrátím...

V práci se naskytla možnost využít pozvání zahraniční firmy na prohlídku jejího výrobního závodu, londýnského metra a jeho zákulisí. Neváhali jsme proto ani vteřinu. Bylo třeba se rozhodnout, jaký dopravní prostředek zvolíme. Vzhledem k ceně tradičních letenek jsme zvolili cestu autem. Dále bylo třeba určit jakým způsobem se dostaneme přes moře. Zde jsme jako fandové kolejových vozidel ze studijních důvodů zvolili vlak Eurotunelem. Ten je lepší předem objednat, dá se například v CA Weco Travel v pražském Karlíně (http://www.wecotravel.cz/). Zpáteční jízdenka v cca třítýdenním předstihu vyšla na 130 Euro a je platná pro jeden vůz a 9 osob. Zajímavostí je, že cena jízdenky se mění v závislosti na předstihu objednání (stejně jako třeba u letenek), ale také na denní době, ve které chcete jet. Cena je zpravidla nejvýhodnější ve večerních hodinách. My jsme proto zvolili z nabídky vlak s odjezdem z Calais ve 20:20. Dle navigace měla cesta trvat přibližně 10 a půl hodiny…
Nastal čas a v neděli odpoledne jsem provedl poslední „předletovou“ kontrolu. Paliva jsem půl nádrže nechal a těšil se, jak Alfici dopřeju kvalitnější německou naftu.
V pondělí brzo ráno (abychom měli pro jistotu nějakou rezervu – byli jsme limitováni odjezdem vlaku, kde nejpozdější doba příjezdu k odbavení byla 19:50) jsem naložil prvního kolegu v Modřanech, druhého ve Stodůlkách a vyrazili jsme dle dobrých rad palubní navigace směr Plzeň. Cestu nám naplánovala přes Norinberk, Frankfurt, Kolín, Aachen, Brusel, Brugy a kolem Dunkerqe do Calais.
Změna kvality vozovky byla znatelná hned po několika kilometrech za německou hranicí. U Frankfurtu se o slovo přihlásila ručička palivoměru a tak jsem po chvíli přijížděl ke stojanu u čerpačky Aral. Letní VIF tentokrát zůstalo v kufru. Cesta přes celé Německo pak ubíhala až na pár lokálních uzavírek plynule a hladce, takže jsme po pár hodinách vjížděli na (v noci osvětlenou) belgickou autostrádu. Zde mě poprvé uvítalo fungující TMC na navigaci a proto jsme měli dopředu možnost vidět, že obchvat Bruselu je totálně ucpán. Bohužel příliš alternativ se nenabízelo a tak jsme skutečně poměrně brzy uvízli v koloně. Naštěstí a i přes to, že belgičané opravdu nejsou kdovíjak dobří řidiči se kolona celkem pohybovala až se nakonec po projetí místem, kde byla nehoda, plynule rozjela. V Bruselu jsme tedy ztratili zhruba půl hodiny a naše ranní rezerva se náhle zkrátila na 50 minut. To nám do cíle zbývalo ještě nějakých 200 km. Od Bruselu se pak dálnice (opravdu po celé délce osazená osvětlením) mírně svažovala až k Francouzským hranicím. Nutno říci, že kvalita zdejších dálnic není zrovna ukázková a předepsaná stodvacítka místy odpovídá stavu vozovky. Po přejezdu do Francie, o kterém se dozvíte jen díky malé evropské ceduli a značce s místními rychlostníky (dálnice konečně 130 km/h) se kvalita silnice o dost zlepšila. V podstatě už někde od belgických Brug jsou směrové tabule na Calais a ihned po vjezdu na francouzské území už potkáváme směrovky přímo na Eurotunnel (Tunel La Manche). Značení a vůbec celá organizace příjezdu k vlaku je parádní, není třeba mít obavy. Dálnice se u Calais dělí na průtah kolem města a celé tři odbočovací pruhy jsou směrovány přímo na terminál Eurotunnelu. Tyto pruhy se pak dělí na autobusy, kamiony a osobní vozy. Osobáky se dále dělí na turnikety pro rezervační vouchery a ty, kteří přijíždějí naslepo. Vše je opravdu perfektně značeno a všude je spousta místa na případné zastavení a zorientování se. Po příjezdu k turniketu jsme byli vyzváni k zadání rezervačního čísla, po jeho ověření nám automat vydal lístek s velkým písmenem, který se měl zavěsit za vnitřní zrcátko. Pak jsme popojeli k další bráně, kde probíhá (pasová) kontrola. Británie patří do EU, proto stačí občanský průkaz a bez omezení zde také platí naše řidičské průkazy. Pro pořádek připomínám, že k vozu musíte mít OTP, zelenou kartu a pokud nejste majitelem, tak plnou moc k užívání vozidla. Do vlaku nesmí vozy na LPG a CNG. Po průjezdu touto bránou následuje křižovatka, kde jeden směr vede přímo na nakládací „nástupiště“ a druhý k nákupnímu centru. Zde stojí obsluha a dle času a vašeho písmena vás nasměruje. My jsem nakonec dorazili asi s hodinovým předstihem, proto jsme byli nasměrováni k obchodu. Zde je veliké parkoviště osázené několika obrovskými monitory, kde se zobrazují stavy jednotlivých písmen. My jsme měli dle těchto informací čekat na volání. Porozhlédli jsme se po shopping centru, kde bylo ovšem jen několik naprosto předražených fastfoodů a jedna samoobsluha. Na tabuli se objevil příkaz, že naše písmeno se má přemístit do nakládací oblasti. Opět vše perfektně značeno a po pár desítkách metrů jsme se ocitli v prostou, kde v několika řadách vozidla čekali na otevření závory a odjezd na nakládací rampy. Náš vlak měl bohužel asi hodinu zpoždění, proto jsme si zde řádně počkali. Pak už ale měly věci rychlý spád. Závora se otevřela a už jsme sjížděli přímo k vlaku. Do vlaku jsou dva vjezdy, jeden na horní patro a druhý na spodní. Obsluha nás nasměrovala do spodního a po průjezdu širokými bočními vraty (ani 156ka by zde neměla mít problém s rejdem) jsme pomalu projížděli přes skoro celý vlak. Ten má asi 20 vagonů a každý z nich pojme ve dvou patrech celkem osm automobilů. Po zastavení ještě obsluha navede vozy co nejblíže k sobě a nařídí zatažení ruční brzdy a zařazení jedničky (rychlost nechápu, ale ruční brzda určitě smysl má – vlak s sebou občas trochu škubl a při rozestupu doslova pár milimetrů by byla škoda hned). Jak se od předu auta rovnají, zavírají se postupně tlakové mezivozové přepážky. Celé naložení trvá asi 15 minut a vše je v klidu, žádný stres jsme nezaznamenali. Samotná cesta trvá asi 20 minut, což je ve srovnání s trajektem neuvěřitelné. Během jízdy vlakem jsme si všichni posunuli hodinky o hodinu zpět a já v navigaci vyměnil CD. Těsně před opuštěním vlaku jste rozhlasem upozorněni na jízdu vlevo. Opuštění terminálu jsem i díky již padlé tmě a poměrně velkému stresu z neznámého moc nezaznamenal, ale bez nějakých potíží jsme najednou byli na dálnici M20 a směřovali předepsanou stodvanáctkou (70 mp/h) k Londýnu. Dálnice až do Londýna stále mírně stoupá, povrch je zde ale vynikající a provoz tou dobou (cca devět večer místního času) už klidný. Jízda vlevo mi už po pár kilometrech přišla naprosto přirozená, ale to byla stále jen dálnice. Náš hotel se nacházel v samém centru Londýna a to mi společně se stoupající únavou na klidu moc nepřidávalo. Navigace naštěstí fungovala na jedničku a tak jsme brzy sjížděli z dálnice na vnější městský průtah. Zde k mému zděšení na nás čekali obrovské značky, upozorňující na zákaz vjezdu vozidel, které nemají vylepenou emisní známku. Jelikož jsem se o tomto dopředu nikde nedočetl, známku jsem pochopitelně neměl. Se slovy „nějak to dopadne“ jsme minuly poslední sjezd, který byl označen přikázaným směrem pro vozy bez nálepky a projeli hradlem kamer, které tuto skutečnost hlídají. Od našich hostitelů jsme se později dozvěděli, že ono emisní omezení platí jen pro autobusy a nákladní vozy a to dokonce jen místní. Pro vozy z kontinentu toto neplatí. Do hotelu už nás navigace (cestou dostala jméno Zuzka) dotáhla perfektně a tak jsme zhruba po půl hodině jízdy nočním Londýnem parkovali v podzemkách hotelu v samém srdci tohoto města.
Během našeho programu jsme auto vůbec nepotřebovali a program byl tak nabitý, že jsme ze samotného Londýna neviděli skoro nic. Zpáteční vlak Eurotunnelem jsme měli rezervován na čtvrtek 18:50 (opět byl večerní spoj nejlevnější), přičemž čtvrteční program byl nabitý až do 12:00. Angličané měli v pátek stejně jako my volno, proto jsme ze strachu z místních zácp naše rozloučení s hostiteli zkrátili na nutné minimum. V Londýně je zpoplatněn vjezd do užšího centra (od 7 do 18 hod), pro který potřebujete zvláštní nálepku. Jedná se o částku cca 8 liber, ovšem je nutné ji mít. Dá se koupit na vybraných místech, my jsme si jí ale nevyřídili. Náš hotel se totiž nacházel přesně na hraně této zóny a to na neplacené straně. Ovšem kvůli tomu jsme museli tuto zónu objet. Navigace toto po několika ignorovaných příkazech zřejmě pochopila a cestu přepočítala tak, že se nám podařilo v relativně krátké době opustit centrum. Při tom se nám poštěstilo přejet po Tower Bridge. Ukázalo se, že časově jsme na tom velice dobře a proto jsme se rozhodli navštívit některé z vojenských letišť, kterých je na jihu Londýna velice mnoho. Já jako veliký fanda letectví druhé světové války jsem v navigaci hned začal hledat Biggin Hill. K našemu překvapení jsme se nacházeli jen pár kilometrů a proto jsme tam ihned zamířili. Letiště je stále v provozu jako malé civilní. Na jeho jižním konci se ale nachází malá kaple, jako památka na všechny letce, kteří odtud několikrát denně startovali k obraně Londýna. Žádné české nebo slovenské jméno jsem na tabuli padlých nenašel, ale československá zástava zde měla svoje čestné místo. Před kaplí jsou na stojanech vystaveny 2 stíhačky, vpravo Spitfire M.k.II a vlevo Huricane 2. série. Zdejší „kaplan“ nám ještě doporučil letiště v Hawkinge, kde je dokonce i Muzeum Bitvy o Británii. Díky ušetřenému času jsme se rozhodli vyrazit i tam. Navíc toto letiště se nachází v bezprostřední blízkosti Folkestone, odkud jezdí vlaky do Eurotunnelu.
Cesta do Hawkinge vedla malebnou jihoanglickou venkovskou krajinou. Po příjezdu k Muzeu (nic moc značené není, ale Zuzka ho v POI měla) jsme se dozvěděli, že sezonu otevírají až zítra (v pátek 22.4.). Udělal jsem proto jen pár fotek exteriéru a Alfy společně s místními Huricany 2. série a vydali jsme se ještě na krátkou prohlídku přístavního města Folkestone. Zde jsme díky KFC povečeřeli na vyhlídce nad Kanálem a nakrmili pár racků. Poté jsme se již podle opět skvěle umístěných ukazatelů přemístili do odbavovacího areálu Eurotunnelu. Místní organizace je dosti podobná té francouzské, jen je jaksi přívětivější a levnější. Vlak jel tentokrát na čas a tak jsme po chvíli najížděli pro změnu do vrchního patra vagónu. Opět po 20 minutách jsme (s upozorněním na pravostranný provoz) opouštěli vlak a mířili přivaděčem na dálnici vedoucí k belgickým hranicím. Už několik kilometrů v Anglii se o slovo opět hlásil palivoměr, a tak jsme ještě v Calais natankovali plnou u čerpačky Total. Tentokrát jsem VIF přidal, nějak ve mně tato benzínka nevzbuzovala důvěru. Zuzce jsme pak nadiktovali, že chceme domů a ta nám příjemným hlasem oznámila, že máme jet rovně a po 1096 km tam budeme. Cesta nocí přes Belgii a Německo probíhala bez potíží a proto jsem v pátek v osm ráno parkoval Alfu po 2550 km opět doma před domem…
Shrnutí:
Vlak Eurotunnelem je nejjistější a nejlevnější objednat co nejdříve dopředu. Při objednávání je dobré už vědět RZ (SPZ) vozidla, budete upozorněni na zákaz přepravy vozidel na LPG. Lístek je platný pro vůz a 9 lidí.
Při zvolené cestě Praha, Plzeň, Norimberk, Frakfurt, Kolín, Aachen, Brusel, Gent, Brugy, Dunkerqe, Calais vás nečeká žádné mýtné ani dálniční poplatky (paradoxně kromě ČR, kde je nejen subjektivně z celé trasy jízda nejnepříjemnější)
Cena nafty od našich hranic mírně klesá, zhruba v polovině Německa je nejlevnější. Dále mírně stoupá a v Belgii je o něco dražší než u nás, ale ve Francii naopak výrazně nižší .
V Anglii pochopitelně pozor na jízdu vlevo. Osobně jsem si ale zvykl rychle a po několika kilometrech mi přišla i přirozenější než jízda vpravo. Obávané kruhové objezdy jsou v pohodě, je třeba ctít pravidlo, že čím dál po objezdu jedu, tím víc vpravo se řadím. Na normálních nesvětelných křižovatkách je třeba myslet na to, že auta k vám přijíždějí zprava! Světla je lepší sklopit co nejvíce do země, případně pravé světlo ve vrchní části přelepit. Policisté údajně rádi pokutují za oslňování.
Na vjezdu do Londýna budete strašeni (opravdu je značení dost alarmující) nutností mít vylepenou emisní známku. To se ovšem týká jen nákladních vozidel a autobusů a údajně jen anglických. Pro osobní auta z kontinentu toto omezení NEPLATÍ!
Dále je úplné centrum Londýna zpoplatněno. Tato zóna je vyznačena na automapách a pak u každého vjezdu do této zóny je umístěná značka s červeným písmenem C. Ta samá je namalovaná vždy v odbočovacím pruhu do této zóny. Pokud tedy budete dávat alespoň trochu pozor, nemůže se vám stát, že tam omylem vjedete. Toto omezení je platné každý den od 7 do 18 hodin. Pro vjezd potřebujete speciální nálepku, kterou získáte na benzínkách (i jinde) za 8 liber na den.

Ladin 164V6 · Příspěvek od **Ladin 164V6** » 25.4.2011, pon 19:52

No dobrej roman

Kůrkyn · Příspěvek od **Kůrkyn** » 25.4.2011, pon 20:01

Pěkný, ve vlaku jste seděli v autě nebo byl pro cestující zvláštní vůz?

Michal_Plzen · Příspěvek od **Michal_Plzen** » 25.4.2011, pon 20:18

Klobouk dolu, jak jiz bylo napsano...pekny roman...

A.J.Michal · Příspěvek od **A.J.Michal** » 25.4.2011, pon 21:21

pekny pekny, jen otazka jaka byla spotreba po tech 2550Km ? $\:D/$

Hampice · Příspěvek od **Hampice** » 25.4.2011, pon 21:28

Ve vlaku můžeš sedět v autě nebo stát okolo. Žádný vůz pro cestující tam není, cesta trvá fakt 20 minut, to nemá cenu ani nikam chodit.
Jinak celková spotřeba po těch 2.550 km byla 6,4. Do Londýna jsem měl 6,1, po městě při odjezdu se to pokazilo na 6,2 a pak z Calais do Prahy to vylezlo na 6,4. Chvíli řídil kolega, kterýmu to moc nešlo, pálil se DPF a navíc je to od moře do kopce. Ale i tak si myslím dobrej výsledek.

juraz3nca · Příspěvek od **juraz3nca** » 25.4.2011, pon 22:43

slušnej článek....
ale... pro mě zcela bezpředmětný

trajekt je trajekt

Kůrkyn · Příspěvek od **Kůrkyn** » 25.4.2011, pon 22:47

Proč se Ti nezdá mašinka ve sklepě?

juraz3nca · Příspěvek od **juraz3nca** » 25.4.2011, pon 23:04

už jsem byl na exkurzi i na šachtě 1km pod zemí a tam jsou mašinky..
mám lpg a to vlak nebere..

RV147 · Příspěvek od **RV147** » 26.4.2011, úte 20:00

Dobrý, jenom ty cedule ve francoužštině by mi asi chvilku daly. Francouzky umím merci, bonjour a toilette

Hampice · Příspěvek od **Hampice** » 27.4.2011, stř 18:46

Střídá se to tam s angličtinou, takže pohoda

Adamsquare · Příspěvek od **Adamsquare** » 28.4.2011, čtv 11:45

Počtu večer, ted nemám bohužel na takovej román čas

Ale v rychlosti, tunel je dost drahej, trajekt lze koupit skoro za hubičku (s předstihem) Obojí je ale dobrý zážitek, i když ty nerezový konzervy co jedou v tunelu nejsou pro klastrofobiky nic moc

DědekBV · Příspěvek od **DědekBV** » 23.9.2011, pát 21:37

V životě by mne nenapadlo, že se mi Hampiho slohovka bude hodit. Namísto letošní Jedlový si to sjedu taky. I když o pár kiláků dál než do Londýna. A ne Alfou.........

kubajznak · Příspěvek od **kubajznak** » 23.9.2011, pát 23:41

super,pro me naprosto vycerpavajici "roman" plnej pro me plne uzitecnejch informaci.za 14 dnu jedu taky londyn takze ti za tech milion pismenek dekuju

Hampice · Příspěvek od **Hampice** » 26.9.2011, pon 08:37

Tak to jsem rád, že to někomu taky k něčemu bude. Raději si ale ověřte ceny, mohlo se za tu dobu něco změnit.

DědekBV · Příspěvek od **DědekBV** » 2.10.2011, ned 19:10

Tak se i já podělím o zkušenosti z cesty za kanál.
Protože se jednalo "honem-honem" akci, žádné rezervace jsme neprováděli. Jeli jsme podle toho, co nám navrhl router od michelinu. A protože nám bylo vše jasné (nejsme žádné máčky a přes Německo nejedeme poprvé), tak jsme si řekli, že přes Deutschland není nutno navigaci zapínat. Bohužel až za Norimberkem jsem nahlédl do vytištěného itineráře trasy a zjistil, že jsme měli v Norimberku najet na dálnici č.3. Ale pohled do papírové mapy nás ujistil, že si moc nezajedeme, budeme-li pokračovat v aktuálním směru. Zdrželo nás popojíždění před Bonnem a časté uzavírky (opravy a výstavba) a mnohdy nepochopitelné snížování rychlosti. Přes Belgii to v našem směru docela šlo. Ten ždibec Francie byl bez problémů, do Calais jsme dorazili kolem 23.hod. A protože jsme nevěděli, jak dlouho nás pracovní povinnosti na ostrovech zdrží, tak jsme koupili jednosměrnou jízdenku. Za lidových 228 euro. Protože na příjezdu nebyla široko daleko ani noha, tak si nás britští pasováci řádně vychutnali. Docela se mi orosilo čelo, když se ptal, jestli nevezeme zbraně - pistole či nože - na kapse kalhot mi svítila spona mýho zavíráku.....
Nezdržet se v Německu, stihli bychom dřívější vlak a do půlnoci jsme mohli být ve Spojeném království. Na spoj jsme čekali až do 01:45. Bohužel jsme nebyli znalí tak jako místní, tak jsme stáli na parkingu popsaném Hampim. A ze strachu, že bychom mohli zaspat odjezd jsme si nedovolili zamhouřit oka. Boarding proběhl bez závad. Pohledná stevardka nás nasměrovala do horního patra a následně zavřela do vagonu. Čekali jsme akční jízdu, ale byl to docela courák. Po hodině jsme vyjížděli na britskou půdu. Navigace nám pomáhala hlídat povolené limity rychlosti a roztomilým vyslovování "yardů" nás rozptylovala. Jízda v protisměru byla skutečným zážitkem. Za prvé byla noc, za druhé přeprchávalo a třetí jsme byli na cestě už 19 hodin.
Co se dělo na ostrovech už tak zajímavé není, ale popíšu i cestu zpět.
Protože nás opravdu zaskočila cena jednosměrného lístku na vlak, tak jsme se rozhodli, že to zpátky vezmeme trajektem. Jeli jsme přes den, sluníčko svítilo, tak proč si nezpříjemnit cestu. Lodní lístek vyšel na 82,5 libry za auto a dva lidi. Čekání téměř žádné, loď vyplouvala načas. Bohužel do přístavu v Calais vplouvala nákladní loď, která dostala přednost, tak jsme se od poloviny cesty táhli krokem. Nakonec jsme na trajektu strávili dvě hodiny. Zázemí pro pasažéry ucházející. A dalo se tam hulit (oproti vlaku). Na francouzské půdě jsme se zařadily do správnýho pruhu a hurá domů. Teda hurá hledat nocleh. Ten jsme dali v Brugge. Ráno jsme si přispali (po třech nočních šichtách a max. čtyřhodinovém spánku jsme si to zasloužili) a v 9:30 vyrazili na cestu. Navigace ukazovala dobu příjezdu ve 20:30. Krásná předpověď. Ale skutečnost byla jiná.....
Obávanou Belgií jsme projeli jak nůž máslem. V Německu už jsme se trefili na tu správnou dálnici. A to byla ta největší chyba. U Würzburgu jsme téměř tři hodiny stáli na dálnici (na pohupujícím se mostě). Uzavírek bylo víc jak cestou tam, stejně tak omezení rychlosti. Takže se dálnici č.3 raději vyhněte. Domů jsem dorazil v krásných 0:45, opětovně vyždímanej jak citron a se zkaženým žaludkem po dopování se energetickými drinky.
A pokud bude nějaké příště tak je jasné, že to bude chtít více příprav (chyba nebyla v posádce)
Toť fše!