Tak jsem měl možnost se díky jednomu dobrému kamarádovi zúčastnit minulý týden předváděcích jízd s Alfou Giulietta (ještě jednou díky Mirku!) a dalšími italskými auty na okruhu v Brně v rámci tzv. Alfa Day. Dovolím si vám nabídnout některé postřehy:
- Giulietta je podle mého zkrátka krásná a svůdná, takhle má prostě vypadat italské auto.
- Uvnitř se pár detailů ke kritice najde, ale není jich moc. Podobně jako třeba u Fiatů Punto Evo nebo Bravo je poměrně velký rozdíl mezi výbavami. Ten velký panel přístrojovky sahající od středu před spolujezdce může být v barvě auta, což třeba v červené nebo bílé vypadá dost dobře, IMHO líp než „karbon“ nebo „hliník“. O ovladačích klimy si každý může myslet co chce, ale displeje jsou perfektně čitelné i na přímém ostrém slunci. Nelíbila se mi tlačítka ovládání rádia (malá a hladká, ale zato je ovládání i na volantu) a taky výplně dveří - já mám raději, když je na nich kus stejné látky jako na sedačkách, což u základní verze Giulietty není. Sedadla bez připomínek, perfektní jako u každé Alfy co znám.
- Výhled dozadu při couvání je kupodivu lepší, než by člověk čekal při pohledu zvenčí. Mnozí konkurenti jsou na tom hůř.
K jízdě:
- Velmi povedené řízení a smysluplný systém DNA. Ve volantu člověk cítí co dělají přední kola (např. práci elektronické simulace samosvoru Q2), přičemž v dynamickém módu (D) má volant větší, přirozeně působící odpor. DNA také citelně ovlivňuje reakci motoru na plyn a také ABS - v módu D nechá při ostrém přibrždění kola kratince zablokovat a „kviknout“, než ABS zabere - na okruhu nebo při rychlé jízdě je to skvělé! Režim N pak má smysl ve městě, při pohodové cestě na dálnici a taky aby auto prošlo emisemi A ještě dodám, že pedál brzd má trochu měkčí chod než bych čekal, oproti plynu a spojce jde relativně zlehka, nicméně účinek brzd nemá chybu, žádné vadnutí jsem nezaznamenal.
- Podvozek skvěle drží, je cítit dost velký rozdíl mezi 16“ a 17“ koly. Vyšší gumy na 16“ kolech dostávaly na okruhu pěkně „za uši“. Na hranici přilnavosti auto naznačí, „co by kdyby“, např. náznak pohybu zádi při prudkém ubrání / zabrždění, ale nikdy není kousavé (a to nemluvím o stabilizaci).
- Fantastická převodovka s klasickým mechanickým odporem. Není tak tuhá jako u BMW, ale člověk perfektně cítí, kdy rychlost „zapadla“. Velká hlavice řadičky se krásně drží a skvěle vypadá.
- Motor 1.4 T-jet 120 koní je moc fajn na silnici, ale rychlý brněnský okruh mu nesedí. Motor nejlépe jede mezi 2.000 a 4.000 otáček, takže na okruhu to člověka nutí jet o rychlost výš, než by u benzínu čekal. Silnější verze T-jetu (zkoušel jsem třeba 155 koní v MiTu) jsou daleko sportovnější, víc jedou „nahoře“ a na okruhu se cítí mnohem líp.
- Nový diesel 2.0 Multijet (170 koní) se velmi povedl, je kultivovaný a přitom s pěkným zvukem a na nafťák se i ochotně točí. Připomíná mi charakterem pětiválec 2.4 Multijet 20V v menším provedení. Mimochodem, v místech kde jsem naftu ještě držel na trojce, tam už si 1.4 T-Jet (120) přímo říkal o čtyřku. Zajímavé. Bohužel jsem se nedostal do žádné z mála Giuliett s motorem 1.4 T-Jet 170 koní. Třeba příště...
Clkem vzato se mi to svezení velmi líbilo a s fantastickým motrem 1750 TBI (ten jsem zkusil ve 159 a

) by to mohlo být auto přesně pro mě. Uvídíme...