čim jsem starší, tim je pro mě těžší najít něco, co by mě chytlo... na druhou stranu poslouchat můžu snad kromě dechovky úplně všechno
poslední koncert, co jsem si fakt užil byli NIN v Praze v Edenu 5 let zpátky - hlubokej multimediální zážitek!
http://www.youtube.com/watch?v=yMB2E0c6 ... re=related
následně v o2 aréně už to nebylo ono - bylo tam málo zvuku!
uplně jsem kdysi propadl tomuhle - freetekno; asi nejznámější systém Spiral tribe - už neexistujou:
http://www.youtube.com/watch?v=XLtHAsrr ... re=related

old school...to už se dneska moc nehraje. škoda.
těžko pro mě něco překoná ty pocity, když se člověk po setmění pomaloučku přibližuje k několik metrů vysoký, šíleně dlouhý, z velký dálky štěkající stěně, prodírá se tisícihlavým davem osvětlovaným jen stroboskopama až pár kroků před stěnu, kde už je to tak nahlas, že basovou linku není ani slyšet ale spíš cítit celým samovolně se v šíleným rytmu vlnícím tělem a naopak je šance vnímat spoustu dalších vrstev zvuku a melodií, který ve sluchátkách u stolu člověk ani nemá možnost zjistit, že tam jsou; celej ten dav před stěnou je jako jeden organismus a všichni kolem jsou najednou propojený tou hudbou a mají pocit, že si vzájemně rozumí bez ohledu na věk, národnost, řeč, pohlaví... ráno člověk lituje, že to skončilo. není třeba na ničem frčet a stejně to na mě funguje - jeden pak týden přemejšlí, jestli to byla skutečnost, film nebo halucinace.