Tak já Vás taky zdravím ,ikdyž mě už většinou někteří znáte - jooo to je ten co mu na tom autě nic nejdéééé
Psal se rok 2012, 3 dny po maturitě jsem nastoupil do práce(ano ,samovolně jsem se vzdal prázdnin

) a po týdnu stráveném v práci jsem usoudil,že je na čase si koupit nějáké přibližovadlo , jelikož Karosa s výfukem dovnitř,která topí i v létě, nikdy nebyla a nebude můj kámoš.

Takže jsem si dal finanční hranici 40ti tisíc a hledal autíčka .Asi po týdnu neúspěšném hledání a hlavně zklamání při prohlížení aut od prodávajících přes inzerát , mi nabídl "kamarád"

jeho auto.Byla to alfa romeo 147 , v benzínu, takže jsem usoudil že se spotřebou to nebude žádná sláva ale na vyblbnutí tady na Valašku , paráda
Tak jsem do toho šel , ikdyž měla hodně mouch ,o kterých jsem věděl.Bohužel jak už tomu bývá , neubyl ani měsíc a těch nedostatků bylo tak 5x víc. Jsou to tedy 2 měsíce , co alfinu mám
Během té doby jsem do oprav vrazil cca 10 tisíc (většina věcí z havárek apod) ...no a ještě tomu není konec.Přirostla mi k srdci taková,jaká je a snažím se jí dopřát maximum co to jde

Tak doufám že už nebude trvat dlouho a budu to mít všechno z krku
Tak tímto končí mé krátké povídání , jak jsem přišel k alfě.I přes všechny ty řeči : Italské auto ? To snad né.Cesta do pekel. Bezedná pokladnička. Pomsta zvaná fiat. Apod

Jsem si 147ku prostě koupil a na řeči nedal
