Cestu do místa pobytu v Cecině jsme si předem rozdělili na tři dny, abychom se nemuseli zbytečně honit. Vyrazili jsme tedy ve čtvrtek po ránu směr Mnichov a pokračovali přes Garmish-Paternkirchen k jezeru Eibsee, což byla naše první plánovaná zastávka. Určitě po cestě doporučuju, je to malé ale velice hezké jezero s nádherným výhledem na nejvyšší horu Německa – Zugspitze. Po malém občerstvení a krátké procházce jsme pokračovali směrem na Ehrwald a Imst, kde nás při průjezdu kolem Zugspitzeblick čekaly poprvé nějaké ty zatáčky, do našeho prvního checkpointu - malebného údolního městečka Ötz. Zde jsme ještě před večeří navštívili jezero Piburger See. Cesta k němu je slušným testem spojky a převodovky (převýšení asi 800m). Přes noc se po okolí proháněla pěkná bouřka, bohužel to nebylo naposled…
Ráno po snídani jsme vyrazili ötztálským údolím dále na jih. Po nočním řádění živlů bylo třeba ještě na OMV v obci Au umýt auto
, abychom mohli za městečkem Sölden začít stoupat k jednomu z nejkrásnějších alpských průsmyků – Timmelsjoch (Passo Rombo). Cesta přes hochalpenstrasse je zpoplatněna, jednostranná „jízdenka“ stojí 14 euro. Po cestě je rozmístěno 5 zajímavých staveb, v jejichž útrobách jsou různé exponáty a fotky z historie a stavby této vysokohorské silnice. Na vrcholu (2509m.n.m) je hraniční přechod do Itálie. Po sjezdu, který je možno absolvovat relativně svižně, protože cesta je v perfektním stavu, zatáčky jsou široké a přehledné (na rozdíl třeba od Stelvia) jsme pokračovali přes Merano, údolím Val del Ultimo (nenechat se zmást slovíčkem údolí – cesta Lana - Livo překonává 1500 výškových metrů), Passo Tonale a Edolo dále na jih k jezeru Lago D´Iseo, kde jsme měli v Lovere další checkpoint. Už od Edola poměrně vydatně pršelo, což se po příjezdu do Lovere změnilo v krupobití a bouřku…V sobotu ráno nás přivítal pohled na vycházejícím sluncem osvětlené Lago D´Iseo, jako příslib hezkého počasí. Vyrazili jsme tedy na projížďku po západním břehu tohoto krásného jezera, které si ničím nezadá s Lago di Garda. Jezero jsme nechali za sebou a po dálnici si to namířili do metropole severní Itálie – Milána. Vzhledem k tomu, že toto nádherné město jsme navštívili už loni a na dnešek jsme toho měli před sebou ještě mnoho, jediným cílem bylo muzeum AR v Arese. Přímo u sjezdu z dálnice na Arese je pumpa s wapkou, kde bylo třeba před „focením káry před branou“ vozidlo ještě řádně očistit
Navštívili jsme tedy bránu do muzea a udělali pár fotek. Na rozdíl od loňska se už ale ve vrátnici nikdo nenacházel, tak jsme ani nevyzvěděli žádné aktuální informace. Projeli jsme si Viale Alfa Romeo kolem bývalých administrativních budov továrny, zhodnotili, že jejich stav je udržován v chátrání a namířili si to zpět k dálnici. Původně jsme měli v plánu navštívit ještě přístav v Janově, ale vzhledem k pokročilé hodině a stoupající teplotě (hlavně auta) jsme se rozhodli jet už rovnou do Ceciny. Jelikož ale cesta ubíhala naprosto bez problémů a rychle, udělali jsme ještě krátkou zastávku v Parmě. To se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože historické centrum tohoto města je opravdu nádherné. Dali jsme si k obědu panini v místním obchůdku (přes siestu jako jeden z mála otevřený
), nabrali trochu sil a pokračovali po A15 a A12 do našeho konečného cíle. Zbytek soboty jsme strávili na pokoji hotelu, protože opět pěkně chcalo…V neděli jsme podnikli první výpravu za poznáním do městečka Pitigliano, jemuž se přezdívá Malý Jeruzalém. Aniž bychom to věděli, přimotali jsme se do jakéhosi srazu „historických“ převážně italských vozů. Tak se proti nám najednou ze zatáčky vynořilo několik starých Fiatů 500, BMW E30, Lancií Delt Integrale, Alf Romeo 75 a spousta dalších skvostů. Dušička hlodala se k nim přidat, ale byla to evidentně uzavřená a organizovaná akce, tak jsme se do ničeho nepouštěli, QV odstavili bokem v ulici a šli se kochat krásou malebných uliček „skalního“ městečka. Cestou zpět jsme navštívili přístavní město Piombino, kde se nachází nádherná pobřežní kolonáda s výhledem na ostrov Elba. Zde nás opět zastihl déšť, který nás pak provázel až do nočních hodin… Zde pak asi první zmínka o toskánské síti čerpacích stanic: Benzínek se po celém kraji nachází nespočetné množství. Problém je ale v tom, že valná většina je samoobslužných a neakceptují zahraniční platební karty. Je třeba mít u sebe pořád dostatek hotovosti, na což jsme často zapomínali (a hlavně jsme nechtěli vybírat) a tak si párkrát užili dobrodružství s hledáním „obsazené“ pumpy
V pondělí jsme měli v plánu přes den, mimo jiné, návštěvu italského karibiku – bílé pláže v Rosignanu Solvay. Pláž jsme našli, ale vzhledem ke špatnému počasí byl pohled na prázdnou a před sezonou ještě nepřipravenou pláž docela smutný. V sezóně to ale musí bát nádhera, pokud se tedy člověk smíří s přítomností chemičky, díky níž tyto pláže vznikly. Poté jsme pokračovali podél pobřeží do velkého přístavního města Livorno. Zde se nachází jedno z největších akvárií Evropy, které jsme také navštívili. Do teď jsem si neuměl představit, jak je vlastně mořská želva veliká Krátká prohlídka města, které jsme nakonec označili jako nejošklivější z navštívených, a zpět na hotel nabrat síly na večer. V Pise se totiž každoročně 16.6. koná akce Luminaria, kterou jsme chtěli vidět. Jde o to, že se všechny okna domů podél řeky v centru vyzdobí svíčkami, hraje hudba a vše je zakončeno ohňostrojem. Do konce jsme nakonec nezůstali, protože jsme se chtěli vyhnout dopravním zmatkům, alespoň jsme si ale v klidu prošli Piazza del Duomo a udělali fotky osvětlené Torre…
Na úterý jsme měli naplánovány města Volterra, Monteriggioni a Siena. Volterra, která je známá ze ságy Stmívání a je místním centrem těžby alabastru, rozhodně stojí za návštěvu. Monteriggioni zase hostí akční sérii hry Assasin Creed a je vlastně takovou malebnou pevností. Siena je poměrně velké město, v minulosti hlavní soupeř nynějšího centra Toskánska Florencie. K vidění je toho tady spousta, my si prošli hlavně historické centrum a poobědvali na Piaza del Campo, kde se každoročně konají tradiční koňské závody nazvané Palio. Doporučuji si na youtube najít videa, atmosféra musí být nepopsatelná. V Sieně jsme měli poprvé také problém s parkováním, protože turistů je zde mnoho a parkovacích ploch málo. Využívá se i zázemí místního fotbalového stadionu, které jsme na konec použili i my.
Středa nás zavedla do samého srdce toskánka – údolí Val d´Orcia a v okolí se nacházejících měst, jako jsou Pienza, Montepulciano, Montalcino, Bango Vignoni a další. Zde jsme už trochu přecenili síly a nestihli navštívit všechno, co jsme chtěli. Jednak kvůli samotné vzdálenosti, ale také proto, že už jsme toho výletování měli za těch pár dní tak akorát. Od čtvrtka už to dalo nějakých 2500km… Nicméně Pienzu a Bango Vignoni jsme prošli skrz na skrz, což opravdu doporučuji. Pienza měla být výstavní skříní tehdejší architektury jakožto letní sídlo papeže Piuse druhého. V Bagno Vignoni, lázních, jsou k vidění pozůstatky středověkých koupelí a systému jejich napájení vodou. Zbytek naplánovaných městěček jsme alespoň projeli
Ve středu odpoledne taky konečně naposled zapršelo a tak jsme mohli celý čtvrtek věnovat odpočinku, koupání v moři a sběru sil na páteční cestu zpět do Čech.
V pátek jsme vyrazili hned po snídani a namířili si to přes Florencii, Bolognu, Modenu a Veronu k Lago di Garda. Trochu jsme se osvěžili koupáním, posilnili zmrzlinou v oblíbeném Malcesine a vyšplhali se na Brennerskou autostrádu. Cesta ubíhala celkem v poklidu, největší potíže způsobovali německé a holandské karavany, které nebyly sto si poradit se zatáčkami a předjížděním kamionů. Ale nic horšího než u nás
Na Brenneru se stále opravuje dálnice, takže i když bylo už kolem deváté večer, přesto jsme zůstali v menší koloně. Nic dramatického ale. Za mýtnicí jsme sjeli a pokračovali po „staré“ na Innsbruck a dále na Garmish-Paternkirchen. Praha nás přivítala kolem druhé hodiny ranní po klidném průletu nočním Německem.
Celkem jsme za ten týden najeli téměř 4000km, Alfa si řekla o cca deci Selenie Racing a vychrstla asi deci vody Na dálnici s puštěnou klimou nás trápilo zdánlivé přehřívání motoru, kdy ručička lezla přes 100 stupňů a hrozivě svítila červená kontrolka. Kecá ale čidlo, vodu jsem měřil externím teploměrem a dobrý, musím ho vyměnit. Jinak nás žádná jiná závada nepotkala, takže zajetí vozu proběhlo úspěšně. Spotřeba oscilovala stále kolem deseti litrů
Foto v odkaze 
http://vevy.rajce.idnes.cz/Dovolena_Italie_cerven_2014/
(přesunuto do samostatného vlákna)
