Je 8.září roku 1923 a zkušený italský pilot Ugo Sivocci umírá po nehodě při testování Merosiho nového závodního vozu Alfa GPR („Gran Premio Romeo“). Sivocci byl jedním z legendárních jezdců Alfy Romeo, kteří pro značku vybojovali mnohá slavná vítězství s vozy jako 20-30 ES Sport a RLTF a byl to právě on, kdo jako první začal svoji Alfu zdobit zeleným čtyřlístkem pro štěstí, který se do budoucna má stát symbolem závodních vozů značky. Vůz, ve kterém nalezl smrt měl číslo 17 a toto číslo již nikdy nebylo použito na jakémkoliv italském závodním voze. Tragédie dolehla i na autora nešťastné Alfy GPR a Merosi byl propuštěn.
Nicola Romeo toužil po velkém úspěchu v seriálu Grand Prix a k tomu potřeboval skutečně elitního konstruktéra, kterého nalezl v osobě Vittoria Jana, tehdy dvaatřicetiletého syna maďarských imigrantů (původním jménem Viktor János). Jano od roku 1911 pracoval pro Fiat a díky svým schopnostem se stal roku 1921 šéfem týmu, který přivedl na svět v té době neporazitelný Fiat 805. I v těchto zdánlivě romantických dobách účinkovaly ryze pragmatické metody a tak Romeo nabídl Janovi dvojnásobný plat než jaký mu dával Fiat a nové partnerství bylo na světě.
I přes nelehké začátky na novém pracovišti se Janovi podařilo hned jeho první auto: Alfa Romeo P2. Při její stavbě Jano vycházel ze zkušeností s vývojem Fiatu 805, takže také použil osmiválcový přeplňovaný dvoulitr s rozvodem DOHC. Díky úpravě vrtání a zdvihu se výkon zvedl o deset koní na výsledných 140.
Nová Alfa Romeo doslova vtrhla na závodní tratě Evropy a zcela vymazala konkurenci. Fiat ze strachu před ponížením raději celý seriál Grand Prix opustil. Dominance Alfy Romeo na závodních tratích dosáhla takové míry, že spousta lidí na ni začala být doslova alergická a jeden incident se stal skutečnou legendou: při velké ceně Belgie ve Spa roku 1925 odstoupil domácí favorizovaný tým Delage a tak se závod stal exhibicí Alfy Romeo s hlavními aktéry Camparim a Ascarim. Diváci začali své rozhořčení dávat stále více najevo a tak Jano nařídil svým vozům zajet do boxů. V průběhu doplňování paliva pak nechal vozy umýt a naleštit a sám si nechal prostřít stůl a přímo před očima naštvaných diváků demonstrativně poobědval, nedbaje jejich nadávek. Vozy se pak vrátily na trať a bez sebemenších problémů zvítězily… Alfa P2 vítězila, kde to šlo – seznam jejích nejdůležitějších vítězství je zde:
| Rok | Závod | Jezdec |
| 1924 | GP Evropy (Lyon) | Campari |
| 1924 | GP Itálie (Monza) | Ascari |
| 1925 | GP Evropy (Spa) | Ascari |
| 1925 | GP Itálie (Monza) | Brilli-Peri |
| 1927 | Coppa Acrebo (Pescara) | Campari |
| 1928 | Coppa Acrebo (Pescara) | Campari |
| 1929 | Velká cena Řím | Varzi |
| 1929 | Velká cena Monza | Varzi |
| 1929 | Velká cena Tunis | Brilli-Peri |
V roce 1925 pak model P2 vyhrává pro Alfu Romeo historicky první titul mistra světa a na oslavu tohoto úspěchu se mění firemní logo, které je nově lemováno zlatým věncem. Stinnou stránkou této první mistrovské sezóny je smrt Antonia Ascariho za volantem P2 ve velké ceně Francie roku 1925, když havaroval z vedoucí pozice….
Technické předpisy pro rok 1926 sice Alfu P2 vyřazují ze závodů Grand Prix, ale vůz je nadále úspěšný v jiných podnicích. Svoji nadčasovost dokazuje P2 ještě v roce 1930, kdy s pilotem Varzim za volantem vyhrává extrémně těžký a prestižní závod Targa Florio.
I am text block. Click edit button to change this text. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
Technické specifikace
| Motor: | 8 válců |
| Uložení: | podélně |
| Kompresní poměr: | 5.0 : 1 |
| Ventilový rozvod: | DOHC (2 ventily na válec) |
| Přeplňování: | turbodmychadlo typu Roots, plnící tlak cca 0.7 bar |
| Vrtání: | 61 mm |
| Zdvih: | 85 mm |
| Poháněná náprava: | zadní |
| Váha: | 747 kg |
| Zdvihový objem: | 1.987 cm3 |
| Výkon: | 140 k při 5.500 ot./min. (1924) 155 k při 5.500 ot./min. (1929) 175 k při 5.500 ot./min. (1930) |
| Rozvor: | 2.624 mm |
| Brzdy: | bubnové vpředu i vzadu |
| Zavěšení kol: | tuhá náprava vpředu i vzadu, semi-eliptická listová pružiny, třecí tlumiče |
| Převodovka: | 4 rychlosti |
| Max. rychlost: | 223,7 km/h (pro nejvýkonnější verzi) |
| Projektant: | Vittorio Jano |
Celkem bylo vyrobeno 6 kusů tohoto fenomenálního stroje a dva se dochovaly až do současnosti. Jeden kus odpočívá v automobilovém museu v Turíně a druhý se nachází v museu Alfy Romeo v Arese, je v plně pojízdném stavu a Alfa Romeo jej při různých příležitostech předvádí v plné akci natěšeným divákům, naposledy na Festivalu rychlosti v anglickém Goodwoodu před pár lety.
A jak dopadne otec Alfy P2, Vittorio Jano? Pro Alfu Romeo navrhne úžasné stroje série 6C a 8C se špičkovými motory DOHC a na závodní dráhy uvede model „Tipo B“, který bude konkurenci na začátku třicátých let ničit stejně, jak to dělala Alfa P2 v letech dvacátých. Poté bude Jano pracovat pro Lancii a po válce i pro Enza Ferrariho. Když jako pětasedmdesátiletý vážně onemocní a pochopí, že svůj poslední závod se smrtí nevyhraje, spáchá sebevraždu…. Takto tedy odejde jeden z nejlepších předválečných automobilových konstruktérů a muž, který obrovskou měrou přispěl k budování legendy Alfy Romeo…
